prostě řekni to písní

nemám co víc k tomu říct. Opět. Musíš umět vybrat songu.

léto - prázdniny - kokotina

Víš jak začnou prázdniny a ty čekáš léto. A samozřejmě spoustu dobrodružstvích a dalších hovadin. No a já mám léto a vim, že se ráno někde probudim v cizím bytě. Nebo v horšim případě někde v křáku. A zlomim si u toho ruku, že jo..
No a letos sem si to odbyla už po 4 dnech. Pohoda, nic nemam zlomený, pohmožděný nic, žádná sádra. Jen sem zvládla ztratit naušnice. A ponožku. A gumičku. Sebeúctu a ty další věci už dávno nemám, že jo. No nic méně odcházet ráno bylo trošku peklo. Venku totiž bylo takový to typický letní ráno, kdy je vedro a ty sundáš sluneční brejle až ve sprše. Ale zatim ti je dobře, kocovina příjde až za pár minut. Máš zhruba hodinu na to se dostat do sprchy a do postele. A tam můžeš umřít. Jo a taky máš celou dobu debilní úsměv na rtech, protože si vzpomeneš na to, jak vypadal bez trička (a kalhot) a je to paráda. A ta skončí, jakmile se koukneš do zrcadla a zjistíš že máš prázdný uši. Kurva vole doprdele, zase musíš uříznout propisku. Problém je, že už všechny vhodný jsou dead... A pak se musíš zabalit a jet doprdele, do Prahy a tam jít do hospody zase. A je ti hrozně moc špatně, protože tě konečně doběhla kocovina. Kurva jedna. Hlava tě bolí ještě dneska že jo.

Ale zase na druhou stranu si musíš dát selfplacák nad hlavou, protože loni to bylo mnohem horší. Zlepšuješ se Zuzi, fakt!

It's over

Poslední dva pobyty před náma. Začnou nám příměšťáky, i když podle mě skončily včera. Vůbec mi nepříjde že ten měsíc s Léňou v kuse byl letos v dubnu. Před 3 měsícema. Chápeš? Furt jsem tak nějak čekala na vrchol sezony, nějakej úžas super kurz, na kterej nezapomenu. Ze kterýho budu žít celý prázdniny třeba. A on nepřišel. Byla to totiž celá jarní sezona. Nevadí, že jsme se skoro nepotkali. Furt to bylo super. Škoda, že jsem si na Litesu uvědomila, že už to příští sezonu asi dělat nebudu, protože už nemam co se sebe vydat. Jak já tak i půlka z nás. Ti co vysírali debilní pobyty. Kdy nám chybělo několik instrů... Byla vyčerpávající. Hodně. Už mám před sebou Černou Louži a pak pojedem domů, na střechu, za Karlem. Jizbice. Moje. Jeho. Její. Naše... příď. Neprosím.

prostě protože si kámoš

víš jak, spousta z nás má kamarády. Kamarády, co si přidá na facebooku a tím to pro něj hasne. Jo jasně, ještě je využije, když něco potřebuje. Takový já mám samo taky. A pak mam takový, kteří jsou pro mě extrasupermegasoft (všimni si stupnice curaprox) důležitý. Nebo já pro ně. Máme to vzájemný. Takový přátele mít je hrozně důležitý. Nebo absolutně zbytečný, protože ti otravujou život. Pro mě je to to první. Já bych bez nich byla totálně v píči. Mě stačí je vidět a mám skvělej den. Možná proto, že vždycky když se potkáme, tak si ten den užijem. Neskutečně. Takovej ten den, co časem sice zapomeneš, ale když se o něm někdo zmíní, tak ho z fleku převyprávíš. Bez zbytečnejch kurdlinek, přilepšovacích lží a všeho. Je to prostě tvůj super den. Díky tvým kámošům. Teda pokud jim řikáš kámoši, někdo používá soulmates... Ale pro mě soulmates NEVER DIE, takže s tím dost šetřím. Ale mám už jich pár. Respektive fakt dva. Oni to vědí.. Proto si i voláme dnes a denně, nejen že potřebujem vědět, jak se máš, ale chcem vědět kde si a. ... Fakt já chci vědět jak se máš. Už jen z toho, za jak dlouho vezmeš telefon to vim. Víš? Já vim, že víš. Ty víš, že vím. A tak, proto si to tak zvedáme. Já vim, že oba teď sedíte a přemejšlíte nad zítřkem. Nejen co s programem pro děti, ale jak zvednout ostatní instry a co poslat mě. Protože víte, že když mi pošleš obal do bonbarů, tak se rozzářím, ale chcete mě mít tak i za týden. A chcete něco na oplátku a tak já teď dopíšu a jdu vám vyrobit obálku a napsat psaní.



Až po zítří se dozvíte, jak to já mám zase těžký. Děkuju vám, protože vy mi to ulehčíte. Já v to nedoufám, vy to víte. Rovnováha. Díky.

Jak jsme (ne)šly na Imodium

středa, cca 3 ráno mi bylo oznámeno, že ve čtvrtek jdem na Imodia. Takže spocená chlastem sem souhlasila, že jo. Neviděla sem je asi milion let, možná o tři roky dýl, takže jo. Začnem v Nebi. Fajn beru.

středa cca 16 hodin odpoledne
Nenávidim Barunka, nenávidim všechny a nechci už nikdy v životě pít.

čtvrtek 14 hodin
Zuzanka píše Báře, že v Nebi se sejdou na pátou.

čtvrtek 17:31
Majtina volá Zuzance, kde jako kurva jsme. No ale já ti psala, že jsem až na šestou!

čtvrtek 18:05
příchod do Nebe / drink, drink, čekání na drink, drink

čtvrtek 20:05
přesun z Nebe do RC. Bára si dává párek, kterej jí chtěl cizí kolemjdoucí (cizí kolemjdoucí? Ono moc kolemjdoucích známejch neni totiž) sníst.

čtvrtek 20:30
RC, tisícej rum s kolou. Jo holka, na to, že vstáváš v pět.. Takže tak

No a pak začli hrát. 'Proboha, co to je za lidi? Proboha, co to hrajou? Co to zpívaj? Co to je? Tak němej úžas. Jsou sfetovaný? Nebo jako co to je? Kde jsou ty kamarádi z parku?' Tak přesně to si řikala Zuzanka

a pak zahráli Hlavou. S uplně jinym začátkem ale 'pocitžemužuvypadnout' tak byl, takže ty starý Ima tam byli. A když hráli Koníka, tak se Zuzance skoro až chtělo si jít zatančit do prostřed publika, ale bohužel, publikum bylo divný. Hodně divný. Asi už dospělo jako já, nebo nevim.
Dostavníky, klucí vy mi hrozně chybíte.

No a pak domů. Vstáváš za 5 hodin. Jistě, dej si salámovou pizzu. Poplákla sis hodně, jak tě pálila držka, jo? Dobře ti tak.

Shodly jsme se s Majtinou, že ne-e, to nebyli vůbec imodia. Pár vyfetlejch chlapců se zbytečnejma pozama, linky už ne..

komorní koncerty

Proč ráda chodim na malý koncerty? Protože proto.

Ne, hlavně tam nebudou asi žádný uječený fanynky, budou tam lidi, co si jdou užít koncert, poslechnout si to, kouknout se, potkat známí, žádnej shon, pohoda, klídek. Taková skoro až rodinná atmosféra.
Navíc, jdeš si pro pivo a nečekáš milion let, během písničky, co tě neba, si stihneš dojít na hajzl, koupit pivo, a vrátit se ještě na bar pro piva pro ostatní. Ale většinou se najde někdo, kdo ti ochotně zaasistuje a to pivo v kelímku ti podrží tak, že zvládneš tři vzít do ruk a 4 do zubů. Dobře, nebo ti je pomůže odnýst. Když řekneš s dovolením, nesu pivo, většina lidí uhne, nejsou tam žádný burani, že jo.
Ale nejvíc, nejvíc se mi líbí ty chvíle mezi písničkama, který jsou tak hezky potichu, že musíš skoro i šeptat, abys ségře řekla, že "ty vole! To je prostě dokonalý" .

tak.

#radazústí

Na bytě to máme teďko dost nahnutý, nevim kdy přesně to přišlo, možná když jsme se v našem pokoji moc nezapojily do malování pokoje slečny A., tak ta se asi s náma neba proto, ale proč zrovna slečna I.? Možná vím proč, ale nechce se mi tomu věřit. Přece když si de pro krysu k nám do pokoje a načape mě tam v MÝ posteli s nějakym borcem v plný parádě, tak přece se ty vole na mě nemůže urazit, že jí pošlu fofrem do prdele, ne? Ale co udělá slečna I.? Ano v klídku, stay cool, si dojde ke kleci, kde si vezme krysu a odkráčí si pryč? No to je jedno, tak prostě se s náma zbytek bytu nebaví. Nevíme proč.
Ale víte jak na to?
#radazústí zní, že stačí vstát na 12 odpo, ke snídani si rozpíct v troubě pár croisantů (nebo jak se ten kus pečiva píše), provonět s tím zbytek bytu, do kávovaru nasypat trochu kafe, co v keni nasbíralo pár nezletilejch černoušků (který za to ovšem dostali řádně zaplaceno a mělo přestávku na jídlo bo je to přece Fair trade vole) a je to. Bičíz vylezou ze svejch brlohů a pozdravěj a najednou se motaj v kuchyni víc, než když Ti vaří Radim a Fluf vypráví o svym životním rozhodnutí bejt vegan. Takže jim taky nabídneš. Ukážeš jakou vrstvu másla (margarýnu, whatever) maj natřít a jak málo drobit a jasněk, že si můžou dát kafe. No a máš je na háku, že jo..
a #radazústí no.2  zní: ty vole, ale nezapomeň vypnout troubu, protože jakmile prodělaj svůj první foodgasm z něčeho jinýho než ze suši, tak si všimnou, že je zapnutá a kávovar neni vypojenej. A pak zase zalezou do svejch brlohů, růžovejch. Poznámka, nezapomeň, že máš tendle tejden vynášet odpadky nezůstane samozřejmě nevyřčená...