ne, todle není uvítací příspěvek blogu, na ten seru. Jdu rovnou k věci aneb Každá strana má dvě mince.
Dneska sem zase poznala, že každá super věc, co se mi děje, povede a bla bla bla, tak moje matka popíše tak, že vypadám, že jsem zralá zoufalstvím na sebevraždu.
Například o mojí práci. Svejm úžasnejm kámoškám, řiká, že jsem bez práce. Věčně doma a bez peněz. Ha. Nic méně, řiká to kámoškách, který všechny pracujou celej život v chemičce, která je těsně před krachem, jsou celej den zalezlý v kanclu a jediný o čem si vyprávěj je, že jejich kolegyně jsou krávy atd. Ale pracujou od 6 do 2 a maj půl hodinu na oběd, nemusej se namáhat chůzí do schodů a nemusej jednat s jinýma lidma. Asi ideál minulý doby o zaměstnání.
Takže kdykoliv jejich děti, dcerušky, synáčkové, zeťáčci a podobný tomu, dostanou podobnou práci, tak jsou hnedka hvězdy kuřáckého spolku, který se schází v 10 hodin na pravidelných 3 až 5 cigaretkách (to záleží na tom, jestli je šéf v kanclu nebo už ne). No a o čem může vyprávět mamka? Super, jedna její dcera si založila firmu a zaměstnává tam druhou ségru. Obě tam jsou zalezlý od rána do večera. Dělaj tam všechno samy. Ale zase, vědí, že je to všechno jejich práce, tak doufám, že je to uspokojuje. Protože když ty dvě bledule vidim, chce se mi smát :) ale ne, fandim jim. Nevim jak moc často byly na sluníčko za letošní léto, ale baví je to. Mě by to zabilo. Ne že bych byla nějak závislá na opalování, ale už jsem závislá na pohybu na čerstvym vzduchu. A pak jsem tam já. Já.
Co může říct o mě. Pracuje u nějaký pražský firmy. Věčně neni doma. Stará se tam o nějaký děti. A když přijede domu, tak je zalezlá v posteli a dělá doma hovno. Nemá to na stálej úvazek. (!!!) prostě jako děsná chyba, nedělám nikde v kanclu, nemam osmihodinovou (!!) pracovní dobu a vůbec.
a moje verze: Moje práce mě neuvěřitelně baví. Ano pracuju s dětma, kde je to kurva velká zodpovědnost. Ano ale na druhou stranu neni den, kdy mě nedoženou smíchy k slzám. Moji kolegové jsou ty největší hovada, co sem kdy poznala a nikdy je nechci ztratit. Našla jsem mezi nima uplně nejvíc nejlepší kamarády a ano, voláme si ve 3 ráno, kdy jsme totálně na sračky, přes celou republiku daleko, ale víme, že ten druhej nespí a má taky trojku na žíle. A když náhodou spí, tak máš bod za vzbuzení. Posíláme si dopisy s knedlíkama jako spamem. Nikdy mě ani nenapadne si na ně ztěžovat. Nikdy nepříjdu domů s tím, že kolega nebo kolegyně je kráva. Vždycky když přijedu z pobytu domu tak ano, zalezu do postele, protože bejt někde 20 dní v kuse, vymejšlet tam bejkárny a mít tu zodpovědnost, je sakra vyčerpávající. A ano, jsme mladí, takže sem tam ten alkohol taky teče. Půlka večerů je legendárních a tak. Dopoledne vyháníme kocovinu lakrosem, kajtováním, střílením z luku a pod. Celej den se poflakujem po lese s děckama. Případně někde jinde v přírodě.
Když se takhle brouzdáš čerstvě posekanou mokrou trávou bosa, vedle tebe jdou kamarádi, tak máš jasno, že ani za milion nechceš práci v kanclu.
