z vnitřní kapsy

Vyklidila si skříňku, podle instrukcí nechala klíček v zámku a šla. U kluků se na chvilku zastavila, neloučila se, ale na chvilku, na kus řeči. Hlavně v kamerách viděla, že ještě nepřišel, tak proč stát venku na mrazu. Když ho viděla přicházet, řekla jen klukům ahoj, mějte se, jde mi doprovod. Ten jejich výraz na tvářích a

'On?? To si děláš prdel, že on čeká na tebe?!'

'Proč myslíte, že mi to tak sluší dneska, že jo. A navíc, na poslední večer si doprovod zasloužim!' a než jim došlo, co řekla zmizela venku.

Dneska jeli i tramvají, protože chtěl vidět kde to vlastně bydlí. Tak proč ne, že jo.. dokud tam ještě je hlavně. Cestou ho pozvala na pizzu v metru, protože když už se šlo k ní, tak ho i pozve na véču. Doma krom 3 plechovek nic nemá. Teda poživatelnýho, pochybná omáčka na špagety z předminulýho tejdne asi nebude uplně fajn nápad. Jak se blížili, začla bejt nervózní trošku. U dveří se zastavila a pořád nemohla uvěřit tomu, že se to děje, že jde s ní domu ON. Ještě jednou ho upozornila, že ho žádnej luxus fakt nečeká. Už podle výrazu při zouvání jí bylo jasný, že todle fakt nečekal. Co ty myši na zdech? Co myši, byla ráda, že tam nejsou pavouci! Nasměřovala ho do ložnice/obýváku, vzhledem k tomu, že tam měla pouze nafukovací matraci a dvě dětský postýlky s ohrádkou, nebylo kam zabloudit. Ano, sporák používá jako šatní skříň. Jo komora je jako lednička, vyndej odtamtud noťas a ty plechovky. Usadili se u topení, protože se celej den netopilo, tak tam byla trošku kosa. Jako každej den. Zabalený ve svejch kabátech popíjeli a přemejšleli, kdy začne padat sníh. Po chvíli se začal nudit a tak si postavil všechny plyšáky do řady a začal jí hrát divadlo. Farma zvířat jak vyšitá. Nemohla se přestat smát. Vzpomněla si na 'Kdepak je má kravička' a když jí odpověděl 'Dělá hummpf, to není má kravička' věděla, že dneska už ho domů nepustí.

'Jdeš zítra do práce?'

odpověď 'Až na 11' jí stačila. Vyběhla ven do večerky pro laciný víno, protože vývrtku doma neměla. A co, kdy důležitej člověk jako on, naposled pil krabičáka? A ke dnešnímu panku se to i hodí. Ani už neví, na jakej film před spaním koukali, ale probudila se v noci u něj na rameni. Agentsky se vyplížila na záchod, takže narazila do dveří a schodila věci z umyvadla, ale třeba spí tak tvrdě, že se nevzbudil. Čekal na ní, když se vrátila a začli si čmárat klikiháky do dlaní. Bylo po půlnoci, tak mu to řekla.

'Víš, já jsem včera dostala výpověď. A zítra odjíždim'

'A kdy se vrátíš?'

neodpověděla, jen mu dala pusu na tvář a vrhla se po hlavě do toho, proč ho dneska přivedla k sobě.

jo a každej večer si může vysnít co chce, když si to dovolí

z černýho kabátu

Nebyla po tý zprávě schopná logicky uvažovat. Jak se to mohlo stát? Jakto, vždyť ten dopis odeslala, se všim všudy. Kvůli nule má platit 50 hadrů? Cože? Ty vole prostě... a už ani není žádná šance na doplnění, odpuštění, nic, už jí čeká jen splátkovej kalendář. Tak přesně na to si vzpomínala, přesně před půl rokem to tak bylo. Jak byla blbá a naivní a myslela si, že to zvládne. Našla si další 3 brigády. Občas se jí stávalo, že šla z 12 hodinovky na noční, kde byla dalších 12 hodin a následovalo jí vytouženejch 6 hodin spánku. Už ani nevěděla, co je za den, spolubydlící potkávala pouze ze vzkazů v ledničce na miskách s obědem. Kolikrát ani neměla čas jíst, tak místo aby jídlo vyhazovala, dávala to sousedčinýmu psovi. Ale nebejt spolubydlící, tak by to bylo ještě horší. Poslední volnej den měla v první neděli v prosinci. Vánoce proběhly ani neví jak rychle, silvestr proběhala v práci, novej rok taky... Až přišla jednou v únorovou středu domů, usnula ve vaně a vytopila celou koupelnu. Paráda, měla dvě hodiny než šla do další práce a ona usne. A vytopí půl bytu. Bože. V tom domů přišel Dan. Pomohl jí vytřít, uklidit a když jí vezl do práce dal jí tu nabídku. Bude moct vypustit noční, vyspí se i jinde než v metru a celkově se jí uleví.. Budou to max 4 zákazníci za měsíc. Bude jim dělat společnosti při večeřích, doprovázet je na služebky... Žádná dřina a peníze za to jsou jako za celej měsíc co má v obou pracích. Ale co tomu řeknou lidi? Jaký lidi, vždyť žádný stejně nepotkáváš a nemusej to vůbec vědět.. Tak na to kejvla. Ze začátku to bylo fajn, vždy jen známí od Dana, slušňáci. Sem tam služební cesta, sem tam večírek, kde nebylo těžký dostat se do nálady..

A teď? 4 zdi, jedno okno, jedna mříž, na ruce náramek se jménem a na stolku kalíšek s barevnejma práškama. Zbláznila se z drog říkali. Všichni ti milí lidé v bílejch pláštích. Ale jeden byl zlej. Vzpomínal s ní na tu dobu v březnu. Březen už byl? Nebyl, vždyť si ho nepamatuje a březen si musí pamatovat, nezapomněla by jaro. Ale za mříží už pomalu padá listí. Co dělala v létě, byla na kurzech? Vždyťse na ně tak těšila. Počkej, březen byl, byla v Monte Carlu. S tim bradatym chlápkem. A jeho asistentem, s tim co jako první přišel se stříkačkou.. Proč má prázdniny spojený s vanou plnou krve? Jdi pryč, nech mě bejt, já nechci!

Z pravý kapsy kabátu

Ještě než se rozloučila s kolegama, vzpomněla si, že má v tašce rtěnku. V odraze skla si přetáhla rty protože venku na ní čekal on. Prostě obyčejnej chlápek, milej, vtipnej, tak proč by se nenechala doprovodit na metro. Něco jí řikalo, že nepůjdou jen na tramvaj, ale že se projdou až na metro. Venku byla dost kosa, takže se nezdržovali postáváním, zašlápli cígo a šli. Nejdřív jí potěšil ten pohled, protože ví, že jí to v tom kabátu sakra sekne a pak jeho zájem. Proč že se tam najednou usmívá. Protože je tu konečně zima. Sice z ní letos bude mít uplný prd, ale její nejoblíbenější část roku začla. Jeho prej taky, ale moc mu nevěří. Vypadá spíš na léto, než na zimu. Ok, prej ho prokoukla, ale přelom zimy a jara má prej uplně nejradši. Ale přeci si prej nebudou povídat o počasí, takže co že to dneska četla? A najednou stojej u tramvaje. Ani jí nepřišlo, že ušli už takovej kus, neprojdem se až k metru, když máš ráda todle počasí? Když vidí, jakou jí tim udělal radost, jen si dopne zip co nejvejš a jdou dál. A vlastně najednou zjistí, že si povídaj jen o ní a tak taky nechá jeho ať mluví. A možná to byla chyba, dozvídá se věci, co vědět nepotřebuje. Příjde jí, že celej ten fajn večer jde rázem doprdele. On si toho všimne a za omluvu jí pozve do tepla na svařák do hospody, co cestou míjej. Proč ne, domu nepospíchá.. Nakonec se jim ani nechce loučit, když po dvou hodinách stojí konečně u metra. Mohl bych tě doprovodit i zítra třeba?

Škoda, že nic není pravda, jen si vymejšlí cestou ve svým kabátě, ve kterým si dovolila snít...  

jsem uplně levá

Ano, je to tak. Už od 3. října večer jsem oficiálně totálně levá. Jistěk, byla jsem i před tím, ale teď už mi nic jinýho díky dislokaci (hehe, to zní mnohem líp než vykloubení) ramene nezbejvá. Díky bohu, že sem už jednou v podobný situaci byla, takže psaní levou žádnej problém (na papír propiskou!), čištění zubů už dávám levou zadní a tak. Ano ranní battle v koupelně, kdo si zvládá líp čistit zuby druhou rukou, sem měla s přehledem  v kapse. A jedna výhoda nefunkčnosti pravý ruky je v tom, že mi nikdo nestopne pití. Hoho Buffalo club mi může políbit momentálně prdel!

Nic méně, mě stále překvapuje ochota cizích lidí. Chceš pomoct s tímdle? A s tamtím? A vůbec jsou všichni ohleduplnější. A ten zájem na Litesu byl super. Vědět to, tak si tam udělám něco už první večer. Teda od dětí. Od kolegů byla jen mírnější šikaňa. Ale zase nebejt jich, tak to nedám. Díky jim. Oni vědí, že kdyby to brali moc vážně než přijela sanitka, tak to nedám. Těm vtípkům co tam sázeli se směju ještě teď. 

Ale teď z jinýho soudku, už jste si zkoušeli zavázat tkaničku jednou rukou? A ještě tou nedominantní? To je vážení teprv paráda. Nebo nandat si sluchátka? Samozřejmě že nemam pecky. Nebo se podrbat na levym rameni? To jsou maličkosti co mě dováděj k šílenství. 

Jo a taky je dost nahovno bejt naučená usínat na pravym boku. 

Zkuste si na den přestat používat dominantní ruku. Schválně. #životsjednourukou 

Zná mě vůbec někdo?

Tak přesně tudle otázku si vždycky pokládám když otevřu dveře od bytu. Hodim tašku do chodby a padnu na postel. Zná mě vůbec někdo? Tejden nebo tak přetvářky, hraní si na někoho lepšího, nebo naopak horšího. A nebo ukazovaní vlastní tváře? Tý hodný a vstřícný holky, co sem tam musí prosadit svůj názor, která si sem tam uvědomí, že neni jen jedno hovno na něčí podrážce a tak. Myslíš?
Těžko říct takhle z hlavy (kdo má právo sedět) kdo může říct, že mě zná. Dokonale, že může říct 'Todle je jasná přetvářka, todle dělá pro dobro všech' atd.. Je vůbec někdo kdo může říct, že jo, todle je ta pravá Zuza. Případně druhá strana, že ví z tohodle budu mít prospěch jen já. A co si budem povídat, z čeho co uděláš máš prospěch jen ty? Já bych si lhala do kapsy, kdybych řekla, že ano, to co jdu teď udělat je jen a jen pro mě.
Takže asi chci říct, že si teď momentálně myslim, že se chovám jak hovado a že málo kdo zná mojí pravou stránku. A to je dobrá hnojná půda pro schyzofrenii. Nebo ne?

JE TU NĚKDO KDO MĚ ZNÁ NATOLIK, ŽE VÍ CO JSEM TIMDLE CHTĚLA ŘÍCT??

maturitní sklenička

to neni ta klasická sklenička z maturáku, ale je to ta sklenička, co jsme od Věruš dostali za úspěšnou maturitu. Dětská sklenička, holky s krávou a kluci se psem, nebo čim, a v tom pastelka. Abysme nikdy nezapomněli jaký to je, bejt dětma.

myslím, že tudle položku můžu odškrtnout. Věčný soupeření s ostatníma instruktorama o maličkosti, závody o lízátka, kdo dřív dojí večeři, dopije kelímek, zamotá uzel... nepočítaně moc píčovin, co ti ze obyčejnýho dne udělaj nezapomenutelnej den.

a jeden bude teď. Teda ne jeden, ale tři. Dvě noci a tři dny. Vracím se totiž do Jízbice, pro mě nejvíc nejlepšího RS co nabízíme. Jasně, ještě máme Lites, ale to neni uplně naše. Jizbice naše je. Se svou střechou, dvěma rybníkama, kde se nejlíp koupe ve 2 ráno, lesama kde padaj stromy a barem kde se dějou věci.

a zejtra tam jedu. S 59 prvákama z VOŠky a jednou slečnou. A protože jsem na status napsala, že zejtra přivezu dvě slečny a bandu hovad, a moji přátelé se toho chytli, tak nejdou dvě slečny, ale slečna a DÁMIČKA. Ano, v batohu mam zabalený dvoje šaty, na každou večeři jiný. A botičky na jehlách. Už se vidim, jak tam v nich cupitám, ale co. A psaníčko, to nesmí chybět. Scénář už mam vymyšlenej. Bože to bude paráda.
A hlavě, myslim, že příbor můžu z celejch třech dní uplně vynechat. Představ si to, JÁ načesaná, namalovaná, upravená, prostě tak, jak mě nikdo z firmy (krom barunka :D :D ) nikdy neviděl, si to napochoduju do jídelny, tam bude připravenej stůl, svíčky, ubrousky, všechno jak z Pretty Woman, sednu si tam, příjde číšník, přinese mi sklendu bílého, talíř a pak do toho zabořim hlavu.. Bože jooo! A o tady těch hecech je celej podzim. I jaro. Sakra já se bavím jako prase!

Jizbice hýýýýr výýýý kááááám!

Asian Tour aneb finally met Jiří Kučera

Jiřin Kučera pro měl hroznej pojem. Historky o něm jsou ty nejšílenější a nejvtipnější, co po firmě kolujou. Největší drátěník firmy. No a konečně jsem ho měla potkat osobně na jednodenních akcích na Moravě. Trojboj Brno, Olomouc a Ostrava zněl super, ne? A jednodenní akce, to byla vždycky pohoda, takže proč ne.
Výlet začal v pondělí ráno na Hájích kdy chcalo a byla bouřka. V pět ráno bouřka v Prahe? Prosim? No nic, doplavaly jsme k autu, kde nás miniautem převezly holky z kanclu k tranzitu, kde na nás už čekal týpek v kraťsech a tričku. My byly ve svetrech a bundách. Teda Pinda byla, já byla bosá, kalhoty vytažený co nejvejš a jen v tričku, protože sedět v mokrejch hadrech celou cestu až do Brna by bylo pěkný peklo...

Ale dobrý, podáš ruku, dostaneš pusu a jedem. Pohodička. Fakt. Hraje ti super songy, když se vybije repráček, začneš si povídat. Ano, mistr Kučera je fajn společník na dlouhý cesty. Samozřejmě přišla řada na vtipy. Po Mourkovi pustil volant a kouknul se na mě jak děda na vnučku co řekla, že už dávno měla sex. A trojku s holkama. Ale jelo se dál.

Brno bylo peklo. Chcalo, nepříjemný lidi. Málo lidí. Kravky šéfky. Děs. Navíc se ti donese info, že nemáš kde spát... a na konci dne ti zvedne náladu týpek, kterýho zastavíš s dotazníkem jen tak z prdele, protože procházel a už tam nebyly ani žádný školy, nic... A fajn ti zvedne náladu, takže dík. Až dostuduješ pojď do činoheráku.
Spát máme kde. 30 Km od Olmíku v Chatě Jeskyňka. Bože, co to bude za díru? Dostanem se tam tranzitem? No nic, jedem. Zastávka pro rum nutná. Jedem, jedem, jedem. Pořád jedem. Dorazíme na konec silnice. Pokyn jeďte dál. ... a vjedem k ooooobrovský rakvi a křížem. Bože, kde to jsme? Aha, pomníček, špatná odbočka.. Cestu si krátíš diskuzí o Game of thrones. Nakonec sme dojeli. Když už sme si 10x mysleli, že jsme ztracený tak na nás vykoukla Chata Jeskyňka. Jeskyně vedle úžasný chaty. Provozní super chlápek. Zpíval a hrál na kejtru, manželka hraje na housle.. Idylka. Nechtělo se nám ráno domů.

Ráno? Jiřin naspal hodinu. Šel spát totál na sračky. My ostatní naspali víc, ale kdyby sme měli chodit po čáře.. teda kdyby byl někdo schopnej tu čáru rovně nakreslit..  Jo cesta s nim do Olmiku stála za to... Vyjíždíš za sluníčka, na kopci na tebe vykouknou za obzorem nad mrakama Jeseníky, začnou ti hrát Placebo a ty sjíždíš z kopce do mlhy a máš se dobře.

Olomouc je nejlepší město Asie. Jsou tam hodní a milí lidé. Maj dobrej burčák. A Ostrava? Je gheto Asie. Posraný čůráci nám vybrali auto, takže já a moje 8 dní stará občanka sme se rozloučili. Vzala sebou peněženku, batoh a všechno důležité ve vnitř. Lahev rumu included.

no nic méně, Jiřin naspal za ty 3 dny 6 hodin. Protože v Ově musel jít na Stodolní že jo. Což mimochodem je docela nuda. Ale maj tam dobrej gyros. A spaní v ově bylo peklo. děs. hrůza. prostě radši čůráš z balkonu, než v koupelně. Byla sem ráda, že Jirka jel do prahy už po obědě, protože bych se už s nim bála jet 400 km. On už v neviděl odbočky, cedule, semafory... co ti na to mam říct? Prostě Jiřin. Gentleman a hodnej kluk, ale zároveň prasák, drátěník a alkoholik. Typickej kolega.