Jak jsme (ne)šly na Imodium

středa, cca 3 ráno mi bylo oznámeno, že ve čtvrtek jdem na Imodia. Takže spocená chlastem sem souhlasila, že jo. Neviděla sem je asi milion let, možná o tři roky dýl, takže jo. Začnem v Nebi. Fajn beru.

středa cca 16 hodin odpoledne
Nenávidim Barunka, nenávidim všechny a nechci už nikdy v životě pít.

čtvrtek 14 hodin
Zuzanka píše Báře, že v Nebi se sejdou na pátou.

čtvrtek 17:31
Majtina volá Zuzance, kde jako kurva jsme. No ale já ti psala, že jsem až na šestou!

čtvrtek 18:05
příchod do Nebe / drink, drink, čekání na drink, drink

čtvrtek 20:05
přesun z Nebe do RC. Bára si dává párek, kterej jí chtěl cizí kolemjdoucí (cizí kolemjdoucí? Ono moc kolemjdoucích známejch neni totiž) sníst.

čtvrtek 20:30
RC, tisícej rum s kolou. Jo holka, na to, že vstáváš v pět.. Takže tak

No a pak začli hrát. 'Proboha, co to je za lidi? Proboha, co to hrajou? Co to zpívaj? Co to je? Tak němej úžas. Jsou sfetovaný? Nebo jako co to je? Kde jsou ty kamarádi z parku?' Tak přesně to si řikala Zuzanka

a pak zahráli Hlavou. S uplně jinym začátkem ale 'pocitžemužuvypadnout' tak byl, takže ty starý Ima tam byli. A když hráli Koníka, tak se Zuzance skoro až chtělo si jít zatančit do prostřed publika, ale bohužel, publikum bylo divný. Hodně divný. Asi už dospělo jako já, nebo nevim.
Dostavníky, klucí vy mi hrozně chybíte.

No a pak domů. Vstáváš za 5 hodin. Jistě, dej si salámovou pizzu. Poplákla sis hodně, jak tě pálila držka, jo? Dobře ti tak.

Shodly jsme se s Majtinou, že ne-e, to nebyli vůbec imodia. Pár vyfetlejch chlapců se zbytečnejma pozama, linky už ne..

komorní koncerty

Proč ráda chodim na malý koncerty? Protože proto.

Ne, hlavně tam nebudou asi žádný uječený fanynky, budou tam lidi, co si jdou užít koncert, poslechnout si to, kouknout se, potkat známí, žádnej shon, pohoda, klídek. Taková skoro až rodinná atmosféra.
Navíc, jdeš si pro pivo a nečekáš milion let, během písničky, co tě neba, si stihneš dojít na hajzl, koupit pivo, a vrátit se ještě na bar pro piva pro ostatní. Ale většinou se najde někdo, kdo ti ochotně zaasistuje a to pivo v kelímku ti podrží tak, že zvládneš tři vzít do ruk a 4 do zubů. Dobře, nebo ti je pomůže odnýst. Když řekneš s dovolením, nesu pivo, většina lidí uhne, nejsou tam žádný burani, že jo.
Ale nejvíc, nejvíc se mi líbí ty chvíle mezi písničkama, který jsou tak hezky potichu, že musíš skoro i šeptat, abys ségře řekla, že "ty vole! To je prostě dokonalý" .

tak.

#radazústí

Na bytě to máme teďko dost nahnutý, nevim kdy přesně to přišlo, možná když jsme se v našem pokoji moc nezapojily do malování pokoje slečny A., tak ta se asi s náma neba proto, ale proč zrovna slečna I.? Možná vím proč, ale nechce se mi tomu věřit. Přece když si de pro krysu k nám do pokoje a načape mě tam v MÝ posteli s nějakym borcem v plný parádě, tak přece se ty vole na mě nemůže urazit, že jí pošlu fofrem do prdele, ne? Ale co udělá slečna I.? Ano v klídku, stay cool, si dojde ke kleci, kde si vezme krysu a odkráčí si pryč? No to je jedno, tak prostě se s náma zbytek bytu nebaví. Nevíme proč.
Ale víte jak na to?
#radazústí zní, že stačí vstát na 12 odpo, ke snídani si rozpíct v troubě pár croisantů (nebo jak se ten kus pečiva píše), provonět s tím zbytek bytu, do kávovaru nasypat trochu kafe, co v keni nasbíralo pár nezletilejch černoušků (který za to ovšem dostali řádně zaplaceno a mělo přestávku na jídlo bo je to přece Fair trade vole) a je to. Bičíz vylezou ze svejch brlohů a pozdravěj a najednou se motaj v kuchyni víc, než když Ti vaří Radim a Fluf vypráví o svym životním rozhodnutí bejt vegan. Takže jim taky nabídneš. Ukážeš jakou vrstvu másla (margarýnu, whatever) maj natřít a jak málo drobit a jasněk, že si můžou dát kafe. No a máš je na háku, že jo..
a #radazústí no.2  zní: ty vole, ale nezapomeň vypnout troubu, protože jakmile prodělaj svůj první foodgasm z něčeho jinýho než ze suši, tak si všimnou, že je zapnutá a kávovar neni vypojenej. A pak zase zalezou do svejch brlohů, růžovejch. Poznámka, nezapomeň, že máš tendle tejden vynášet odpadky nezůstane samozřejmě nevyřčená...

těžký pondělí

fakt doopravdicky těžký pondělí. Po dlouhý době se ozve Opava, a pak se ty vole vykopat z postele a jít si nechat vydloubnout simku. Což samozřejmě můžeš udělat sám, ale nesmíš bejt blbej a nezjistit to až na prodejně. A když už jdeš kolem toho koně, tak se tam stavíš. Bez rozhlížení jedeš rovnou nahoru. Kam jinam. Promo proti tobě, čokolády, čaje, Martinka. Tak si vezmeš čaj ať nevypadáš blbě, ale zkus nepozdravit. A tak se tam zastavíš, řikáš, jak je ti tam hrozně. A slyším jak hrozně chtěj aby ses vrátila. A furt držíš ten čaj. A pak příjde Lucka a řiká ti, že co ta nová barva? A ty musíš přiznat, žes musela.. A ty vole, ona ti řekně že tě chce zpátky i holou hlavou klidně. A tobě se chce strašně moct přemoct slzy. A jseš statečná ale pak příjde Juan a hrozně se přemáhá tě neobejmout, protože by to bylo divný.. a tak se na něj aspoň podíváš a pohledem mu řekneš vše a ať na tebe počká dole. A on pak počká a venku tě obejme. A začne si ztěžovat na víkend s Lenkou K. a zlepší ti náladu o milion procent, protože poslední půlhodina byla těžká. Fooďáci tě všichni zdraví a chválí a maj tě rádi a chtěj tě zpátky. Koupíš si ten čaj a vyprávíš, jak je to o ničem a najednou vidíš o co všechno si přišla a je ti to tak líto, že se rozloučíš a jdeš. Co nejrychleji to jde ale dole potkáš Danu. A máš to na dalších deset minut a najednou kolem tebe jsou všechny z dámskýho a je ti to znova najednou všechno líto a musíš utýct. A venku tě čeká rozevřená náruč. Díky. Necháme to tak. Sluší ti to. Jede mi tramvaj. Bez ahojčau musíš jít a až když se za tebou zavřou dveře, tak jim to dovolíš ať ti tečou po tváři.

návštěva míst co ti vzali jiní a máš nějakym způsobem rád a nemůžeš se tam vrátit je podle mě jeden ze způsobů sebepoškozování.


Jen nejsou vidět jizvy.

tak začnem, ne?

Když sem dostala práci v M&S, tak sem si řikala, že se mi tam nechce. Ale víš jak, food, paráda jako prase. Celej den se nenudíš a ty vole ty lidi tam? Berou tě, protože nezatuhuješ kde se dá. Dostaneš práci a protože je to tvoje práce, tak jí kurva bez řečí jdeš udělat. Takže během měsíce jsem byla braná jako dobrá. Jakože fakt dobrá. A jakože se se mnou začli i bavit. Byla to sranda. Začla jsem je mít ráda, začli srandy, ironie a sarkasmy. Taky nějaký ty alkoholy proběhli.
A pak ty vole přesun na chodov. Já nevim, jakej průser jsem udělala. Pak jsem zjistila, že žádnej a že začla lobistická agenda jak prase aby SAMOLIBÁ MOHLA ZŮSTAT NA MELANTRICHU, ale hovno platný že jo.. Takže zítra mě čeká první den na minifoodu. Samozřejmě, že kolegové na mě koukaj "tojetapíčazváclavákucojezvykláhovnodělatatyrůžovývlasyjsoujakoco?" no ne, jednou uslyším ve svý blízkosti, za zádama, slovo melantrichslashváclavák tak to bude špatný. Budu se snažit vyjít s nima, hodně, ale zkus přestoupit z první ligy do okresního přeboru. Samozřejmě nucenej přesun kvůli drogám a děvkám, když už tě nemaj kam dát, tak vyhoděj kapitána a pošlou tě tam. Takovej přestup myslim. Sakra. To bolí prostě. Pujdou po mě jak slepice po flusu. A že já dělám chyby, když se po mně jde.

Prosím, ať je tam aspoň jeden kamarád.

Takže. Nebyla to práce snů, ale bavila mě. Bavil mě ten kolektiv. Bavili mě zákazníci. Bavili mě milí cizinci. Bavili mě i nemilí cizinci. Takže goodbye a have a nice day. Zvedni bradu. Buď statečná a kdyžtak jdi brečet do mrazáku.

alkoholy

před vánocema mě napad ten (v tu chvíli) geniální nápad si do diáře zapisovat všechny alkoholy co vypiju. Naverbovala jsem do toho i pár známejch ale víš jak. Po tejdnu to vzdali. Dneska sem si tam poctivě zapsala včerejší výkon a pak ho šla opět poctivě vyzvracet. Ne, je to se mnou špatný. Buď to bylo tou 11° a nebo UC, těžko říct, ale fakt mi alkoholy nedělaj dobře. Druhej den samozřejmě. V aktuálním čase pití je to fajn, ale druhej den, ciwe, nejsem moc spoko.. Ale jinak byl včerejšek moc fajn. Asi sem se opět projevila jako nevzdělané a trapné hovado (=> krásná, vtipná, okouzlující) ale těžko říct jestli mi to vadí. A vůbec mi to teď nepíše, mam v hlavě milion věcí, co chce ven, a nebo tam mam uplně nasráno spíš. Takže tak.

signály

dneska sme se rozhodly, že si uděláme s Denis lepší pokoj na bydlení. Nebudou tu dvě ubohý postele, stůl a hnusná barva na zdi. Takže základ je gauč a stolek. Protože jakmile máš gauč, máš pak i přátele co na něj můžeš posadit a v noci položit. Malovat budem! A tak nějak, bude to tu parádní. Změny miluju, takže se nemůžu dočkat až někde ten gauč seženem (nevíš o někom, ideálně jen za odvoz v Prahe?), předěláme to tu a bude to tu fakt boží.
Nic zpět k tématu, jsou to takový signály něčeho. Těžko říct čeho, těšim se na to. A víš jak, vždycky když něco chceš, tak máš udělat první krok? Tak mě už doprdeletyvole nebaví dělat pořád první kroky. Přijde mi, že jich vždycky udělám minimálně 10 a co z toho mam? Zatim nic. Můžu jen zavřít oči a přijímat. Sice nebudu mít nic, ale už nic jinýho dělat nemůžu. První kroky už jsem udělala a žádná reakce, nebo taková, která dál už nic neukáže. A dělat další první krok? Ne, díky. Jsem tady. Tak už to nechám. Na tobě.


Hejtyvole boží, přesně to je #řeknitopísní Signály od prodavače.