jsem uplně levá

Ano, je to tak. Už od 3. října večer jsem oficiálně totálně levá. Jistěk, byla jsem i před tím, ale teď už mi nic jinýho díky dislokaci (hehe, to zní mnohem líp než vykloubení) ramene nezbejvá. Díky bohu, že sem už jednou v podobný situaci byla, takže psaní levou žádnej problém (na papír propiskou!), čištění zubů už dávám levou zadní a tak. Ano ranní battle v koupelně, kdo si zvládá líp čistit zuby druhou rukou, sem měla s přehledem  v kapse. A jedna výhoda nefunkčnosti pravý ruky je v tom, že mi nikdo nestopne pití. Hoho Buffalo club mi může políbit momentálně prdel!

Nic méně, mě stále překvapuje ochota cizích lidí. Chceš pomoct s tímdle? A s tamtím? A vůbec jsou všichni ohleduplnější. A ten zájem na Litesu byl super. Vědět to, tak si tam udělám něco už první večer. Teda od dětí. Od kolegů byla jen mírnější šikaňa. Ale zase nebejt jich, tak to nedám. Díky jim. Oni vědí, že kdyby to brali moc vážně než přijela sanitka, tak to nedám. Těm vtípkům co tam sázeli se směju ještě teď. 

Ale teď z jinýho soudku, už jste si zkoušeli zavázat tkaničku jednou rukou? A ještě tou nedominantní? To je vážení teprv paráda. Nebo nandat si sluchátka? Samozřejmě že nemam pecky. Nebo se podrbat na levym rameni? To jsou maličkosti co mě dováděj k šílenství. 

Jo a taky je dost nahovno bejt naučená usínat na pravym boku. 

Zkuste si na den přestat používat dominantní ruku. Schválně. #životsjednourukou