K poslednímu listopadu dáváme sbohem našemu společnýmu životu s Týnuškou a stěhujem se pryč, každá sama jinam. Ano, je to smutné, samozřejmě. Ale jsou na tom mnohem děsivější věci, který si teď uvědomuju. Mám totiž tunu věcí, který v novejch bytech asi neupotřebuju. Mám třeba asi 6 hrnků a piju z jednoho, ale žádnej nevyhodim. Pak mam hrnce a pánvičky. Co s nima? Netušim. Pak nábytek, tvl.. skříně jdou do sběrnýho dvora, ty už nikdo nesmontuje, ale postel, psací stůl, dva konferenční stolky, dvě knihovny, jedna komoda... netušim, kam to dám. A hlavně netušim, kam dám ty věci z těch skříní! Asi vlastně všechno oblečení vezmu a hodim na vinted a uvidim, kolik mi toho zbyde. A ty číčo, co s botama? A kabelkama??? Myslím si, že taťka bude mít velkou radost, až tam dojedu s 15 pytlema věcí, který tam někam budu potřebovat dát. Jeden pytel oblečení si nechám na Suchdol a pak nějakej do Štětí a ono to nějak fungovat bude, snad... Ale ta představa je děsivá, že budu na dvou místech a základnou na sezonní oblečení na uplně jinym místě. A vzhledem k tomu, kolikátýho už je, tak se mi to hrozně blíží.
Asi je čas začít pomalu propadat panice.
