chmpf

Jsem zas na chvíli Marvinem. Na pár měsíců nejspíš. Apatická, věčně v depresi. Jo. A taky si budu brečet do piva. Možná přestanu jíst maso, třeba mi ze mě nebude tolik na blití. Nebo nezměním nic. Protože, nezvládnu cokoliv dodržet. A po dalšim selhání mi bude ze sebe ještě víc na blití. Takže asi budu dál apatická, neurotická, sprostá, depresivní. Nebo tak něco. Protože proč bych se měla smát. A když už, tak je to histerickej smích. Úsměv mi nějak nefuguje. Nebo dokud si neseženu lehký drogy. S těma je život fajn. Na chvilku. Ale ty chvilky jsou fajn. A vůbec, úsměv neni vlastně důležitej. Proč se usmívat. Protože stejně potkávám jen kokoty.