Zná mě vůbec někdo?

Tak přesně tudle otázku si vždycky pokládám když otevřu dveře od bytu. Hodim tašku do chodby a padnu na postel. Zná mě vůbec někdo? Tejden nebo tak přetvářky, hraní si na někoho lepšího, nebo naopak horšího. A nebo ukazovaní vlastní tváře? Tý hodný a vstřícný holky, co sem tam musí prosadit svůj názor, která si sem tam uvědomí, že neni jen jedno hovno na něčí podrážce a tak. Myslíš?
Těžko říct takhle z hlavy (kdo má právo sedět) kdo může říct, že mě zná. Dokonale, že může říct 'Todle je jasná přetvářka, todle dělá pro dobro všech' atd.. Je vůbec někdo kdo může říct, že jo, todle je ta pravá Zuza. Případně druhá strana, že ví z tohodle budu mít prospěch jen já. A co si budem povídat, z čeho co uděláš máš prospěch jen ty? Já bych si lhala do kapsy, kdybych řekla, že ano, to co jdu teď udělat je jen a jen pro mě.
Takže asi chci říct, že si teď momentálně myslim, že se chovám jak hovado a že málo kdo zná mojí pravou stránku. A to je dobrá hnojná půda pro schyzofrenii. Nebo ne?

JE TU NĚKDO KDO MĚ ZNÁ NATOLIK, ŽE VÍ CO JSEM TIMDLE CHTĚLA ŘÍCT??

maturitní sklenička

to neni ta klasická sklenička z maturáku, ale je to ta sklenička, co jsme od Věruš dostali za úspěšnou maturitu. Dětská sklenička, holky s krávou a kluci se psem, nebo čim, a v tom pastelka. Abysme nikdy nezapomněli jaký to je, bejt dětma.

myslím, že tudle položku můžu odškrtnout. Věčný soupeření s ostatníma instruktorama o maličkosti, závody o lízátka, kdo dřív dojí večeři, dopije kelímek, zamotá uzel... nepočítaně moc píčovin, co ti ze obyčejnýho dne udělaj nezapomenutelnej den.

a jeden bude teď. Teda ne jeden, ale tři. Dvě noci a tři dny. Vracím se totiž do Jízbice, pro mě nejvíc nejlepšího RS co nabízíme. Jasně, ještě máme Lites, ale to neni uplně naše. Jizbice naše je. Se svou střechou, dvěma rybníkama, kde se nejlíp koupe ve 2 ráno, lesama kde padaj stromy a barem kde se dějou věci.

a zejtra tam jedu. S 59 prvákama z VOŠky a jednou slečnou. A protože jsem na status napsala, že zejtra přivezu dvě slečny a bandu hovad, a moji přátelé se toho chytli, tak nejdou dvě slečny, ale slečna a DÁMIČKA. Ano, v batohu mam zabalený dvoje šaty, na každou večeři jiný. A botičky na jehlách. Už se vidim, jak tam v nich cupitám, ale co. A psaníčko, to nesmí chybět. Scénář už mam vymyšlenej. Bože to bude paráda.
A hlavě, myslim, že příbor můžu z celejch třech dní uplně vynechat. Představ si to, JÁ načesaná, namalovaná, upravená, prostě tak, jak mě nikdo z firmy (krom barunka :D :D ) nikdy neviděl, si to napochoduju do jídelny, tam bude připravenej stůl, svíčky, ubrousky, všechno jak z Pretty Woman, sednu si tam, příjde číšník, přinese mi sklendu bílého, talíř a pak do toho zabořim hlavu.. Bože jooo! A o tady těch hecech je celej podzim. I jaro. Sakra já se bavím jako prase!

Jizbice hýýýýr výýýý kááááám!

Asian Tour aneb finally met Jiří Kučera

Jiřin Kučera pro měl hroznej pojem. Historky o něm jsou ty nejšílenější a nejvtipnější, co po firmě kolujou. Největší drátěník firmy. No a konečně jsem ho měla potkat osobně na jednodenních akcích na Moravě. Trojboj Brno, Olomouc a Ostrava zněl super, ne? A jednodenní akce, to byla vždycky pohoda, takže proč ne.
Výlet začal v pondělí ráno na Hájích kdy chcalo a byla bouřka. V pět ráno bouřka v Prahe? Prosim? No nic, doplavaly jsme k autu, kde nás miniautem převezly holky z kanclu k tranzitu, kde na nás už čekal týpek v kraťsech a tričku. My byly ve svetrech a bundách. Teda Pinda byla, já byla bosá, kalhoty vytažený co nejvejš a jen v tričku, protože sedět v mokrejch hadrech celou cestu až do Brna by bylo pěkný peklo...

Ale dobrý, podáš ruku, dostaneš pusu a jedem. Pohodička. Fakt. Hraje ti super songy, když se vybije repráček, začneš si povídat. Ano, mistr Kučera je fajn společník na dlouhý cesty. Samozřejmě přišla řada na vtipy. Po Mourkovi pustil volant a kouknul se na mě jak děda na vnučku co řekla, že už dávno měla sex. A trojku s holkama. Ale jelo se dál.

Brno bylo peklo. Chcalo, nepříjemný lidi. Málo lidí. Kravky šéfky. Děs. Navíc se ti donese info, že nemáš kde spát... a na konci dne ti zvedne náladu týpek, kterýho zastavíš s dotazníkem jen tak z prdele, protože procházel a už tam nebyly ani žádný školy, nic... A fajn ti zvedne náladu, takže dík. Až dostuduješ pojď do činoheráku.
Spát máme kde. 30 Km od Olmíku v Chatě Jeskyňka. Bože, co to bude za díru? Dostanem se tam tranzitem? No nic, jedem. Zastávka pro rum nutná. Jedem, jedem, jedem. Pořád jedem. Dorazíme na konec silnice. Pokyn jeďte dál. ... a vjedem k ooooobrovský rakvi a křížem. Bože, kde to jsme? Aha, pomníček, špatná odbočka.. Cestu si krátíš diskuzí o Game of thrones. Nakonec sme dojeli. Když už sme si 10x mysleli, že jsme ztracený tak na nás vykoukla Chata Jeskyňka. Jeskyně vedle úžasný chaty. Provozní super chlápek. Zpíval a hrál na kejtru, manželka hraje na housle.. Idylka. Nechtělo se nám ráno domů.

Ráno? Jiřin naspal hodinu. Šel spát totál na sračky. My ostatní naspali víc, ale kdyby sme měli chodit po čáře.. teda kdyby byl někdo schopnej tu čáru rovně nakreslit..  Jo cesta s nim do Olmiku stála za to... Vyjíždíš za sluníčka, na kopci na tebe vykouknou za obzorem nad mrakama Jeseníky, začnou ti hrát Placebo a ty sjíždíš z kopce do mlhy a máš se dobře.

Olomouc je nejlepší město Asie. Jsou tam hodní a milí lidé. Maj dobrej burčák. A Ostrava? Je gheto Asie. Posraný čůráci nám vybrali auto, takže já a moje 8 dní stará občanka sme se rozloučili. Vzala sebou peněženku, batoh a všechno důležité ve vnitř. Lahev rumu included.

no nic méně, Jiřin naspal za ty 3 dny 6 hodin. Protože v Ově musel jít na Stodolní že jo. Což mimochodem je docela nuda. Ale maj tam dobrej gyros. A spaní v ově bylo peklo. děs. hrůza. prostě radši čůráš z balkonu, než v koupelně. Byla sem ráda, že Jirka jel do prahy už po obědě, protože bych se už s nim bála jet 400 km. On už v neviděl odbočky, cedule, semafory... co ti na to mam říct? Prostě Jiřin. Gentleman a hodnej kluk, ale zároveň prasák, drátěník a alkoholik. Typickej kolega.

chceš něco vědět?

třeba o mě? Ne, todle nebude o mě. Bude to o dreamboyovi. Každej má svojí vysněnou polovičku. Ta moje bude (jasně že bude, žádný měla by být atd) vysokej, ramena přes celý záda, vlasy až po konečky, nohy až na zem. Dvě oči, nos uprostřed obličeje a pod nim pusa. To ke zevnějšku. Jo vlastně ještě na každý straně hlavy jedno ucho aby měl.. A k vnitřku? Bude znát co se pije ve vesmíru, bude vědět, že nudit se je taky fajn, a vůbec, měl by vědět, že když mu řeknu ty jeden chuligáne hovadskej, že je zle. A určitě mu nesmí vadit, že se chodim opíjet se ségrama. A že je trošku kazim. A ony mě. A vůbec, když mu řeknu, že jdu na Radiostars, tak mi ráno připraví hranolky s tatarkou a nebude na mě mluvit, protože mu bude jasný, že jediný co zvládnu ten den bude: Jů vona bý emérikn idiot Je nezávisláááá a všechno je jí ukradený a všechno je jí jedno!
A vůbec, bude mě muset zvládnout, musí bejt geniální jako Artemis, hodnej jako Butler a kouzelnej jako Harry. Pouštět mě do Narnije, povídat si s Myrtou a Břízným. A rozhodně mi musí hrát na kejtru FF!!!
Jo a musí umět flusnout dál než já. Díky.

znáš to ne?

Někdy máš náladu, že chceš všechny kolem sebe poslat do prdele. Hodně nahlas. Protože oni to dělaj celej den třeba. Ok možná ze srandy, ale pak to v tobě přepne a máš toho dost. Už dost. A máš sto chutí přijít k nim a poslat je okamžitě do hajzlu, křičet na ně. Mlátit je. Možná jim i flusnout do obličeje (když si seženeš štafle). Konečně dát jim najevo, že taky jsi normální člověk, kterýho nemůžeš celej den posílat do prdele. No a pak si uvědomíš, že tě serou jen proto, že jsou taky lidi a neskáčou podle toho, jak ty si pískáš. Jsou to lidi jako ty. A taky je asi sereš. A taky se asi držej z posledního aby tě nepoflusali atd.
Takže co teď?
Znáš to, ne?