z vnitřní kapsy

Vyklidila si skříňku, podle instrukcí nechala klíček v zámku a šla. U kluků se na chvilku zastavila, neloučila se, ale na chvilku, na kus řeči. Hlavně v kamerách viděla, že ještě nepřišel, tak proč stát venku na mrazu. Když ho viděla přicházet, řekla jen klukům ahoj, mějte se, jde mi doprovod. Ten jejich výraz na tvářích a

'On?? To si děláš prdel, že on čeká na tebe?!'

'Proč myslíte, že mi to tak sluší dneska, že jo. A navíc, na poslední večer si doprovod zasloužim!' a než jim došlo, co řekla zmizela venku.

Dneska jeli i tramvají, protože chtěl vidět kde to vlastně bydlí. Tak proč ne, že jo.. dokud tam ještě je hlavně. Cestou ho pozvala na pizzu v metru, protože když už se šlo k ní, tak ho i pozve na véču. Doma krom 3 plechovek nic nemá. Teda poživatelnýho, pochybná omáčka na špagety z předminulýho tejdne asi nebude uplně fajn nápad. Jak se blížili, začla bejt nervózní trošku. U dveří se zastavila a pořád nemohla uvěřit tomu, že se to děje, že jde s ní domu ON. Ještě jednou ho upozornila, že ho žádnej luxus fakt nečeká. Už podle výrazu při zouvání jí bylo jasný, že todle fakt nečekal. Co ty myši na zdech? Co myši, byla ráda, že tam nejsou pavouci! Nasměřovala ho do ložnice/obýváku, vzhledem k tomu, že tam měla pouze nafukovací matraci a dvě dětský postýlky s ohrádkou, nebylo kam zabloudit. Ano, sporák používá jako šatní skříň. Jo komora je jako lednička, vyndej odtamtud noťas a ty plechovky. Usadili se u topení, protože se celej den netopilo, tak tam byla trošku kosa. Jako každej den. Zabalený ve svejch kabátech popíjeli a přemejšleli, kdy začne padat sníh. Po chvíli se začal nudit a tak si postavil všechny plyšáky do řady a začal jí hrát divadlo. Farma zvířat jak vyšitá. Nemohla se přestat smát. Vzpomněla si na 'Kdepak je má kravička' a když jí odpověděl 'Dělá hummpf, to není má kravička' věděla, že dneska už ho domů nepustí.

'Jdeš zítra do práce?'

odpověď 'Až na 11' jí stačila. Vyběhla ven do večerky pro laciný víno, protože vývrtku doma neměla. A co, kdy důležitej člověk jako on, naposled pil krabičáka? A ke dnešnímu panku se to i hodí. Ani už neví, na jakej film před spaním koukali, ale probudila se v noci u něj na rameni. Agentsky se vyplížila na záchod, takže narazila do dveří a schodila věci z umyvadla, ale třeba spí tak tvrdě, že se nevzbudil. Čekal na ní, když se vrátila a začli si čmárat klikiháky do dlaní. Bylo po půlnoci, tak mu to řekla.

'Víš, já jsem včera dostala výpověď. A zítra odjíždim'

'A kdy se vrátíš?'

neodpověděla, jen mu dala pusu na tvář a vrhla se po hlavě do toho, proč ho dneska přivedla k sobě.

jo a každej večer si může vysnít co chce, když si to dovolí

z černýho kabátu

Nebyla po tý zprávě schopná logicky uvažovat. Jak se to mohlo stát? Jakto, vždyť ten dopis odeslala, se všim všudy. Kvůli nule má platit 50 hadrů? Cože? Ty vole prostě... a už ani není žádná šance na doplnění, odpuštění, nic, už jí čeká jen splátkovej kalendář. Tak přesně na to si vzpomínala, přesně před půl rokem to tak bylo. Jak byla blbá a naivní a myslela si, že to zvládne. Našla si další 3 brigády. Občas se jí stávalo, že šla z 12 hodinovky na noční, kde byla dalších 12 hodin a následovalo jí vytouženejch 6 hodin spánku. Už ani nevěděla, co je za den, spolubydlící potkávala pouze ze vzkazů v ledničce na miskách s obědem. Kolikrát ani neměla čas jíst, tak místo aby jídlo vyhazovala, dávala to sousedčinýmu psovi. Ale nebejt spolubydlící, tak by to bylo ještě horší. Poslední volnej den měla v první neděli v prosinci. Vánoce proběhly ani neví jak rychle, silvestr proběhala v práci, novej rok taky... Až přišla jednou v únorovou středu domů, usnula ve vaně a vytopila celou koupelnu. Paráda, měla dvě hodiny než šla do další práce a ona usne. A vytopí půl bytu. Bože. V tom domů přišel Dan. Pomohl jí vytřít, uklidit a když jí vezl do práce dal jí tu nabídku. Bude moct vypustit noční, vyspí se i jinde než v metru a celkově se jí uleví.. Budou to max 4 zákazníci za měsíc. Bude jim dělat společnosti při večeřích, doprovázet je na služebky... Žádná dřina a peníze za to jsou jako za celej měsíc co má v obou pracích. Ale co tomu řeknou lidi? Jaký lidi, vždyť žádný stejně nepotkáváš a nemusej to vůbec vědět.. Tak na to kejvla. Ze začátku to bylo fajn, vždy jen známí od Dana, slušňáci. Sem tam služební cesta, sem tam večírek, kde nebylo těžký dostat se do nálady..

A teď? 4 zdi, jedno okno, jedna mříž, na ruce náramek se jménem a na stolku kalíšek s barevnejma práškama. Zbláznila se z drog říkali. Všichni ti milí lidé v bílejch pláštích. Ale jeden byl zlej. Vzpomínal s ní na tu dobu v březnu. Březen už byl? Nebyl, vždyť si ho nepamatuje a březen si musí pamatovat, nezapomněla by jaro. Ale za mříží už pomalu padá listí. Co dělala v létě, byla na kurzech? Vždyťse na ně tak těšila. Počkej, březen byl, byla v Monte Carlu. S tim bradatym chlápkem. A jeho asistentem, s tim co jako první přišel se stříkačkou.. Proč má prázdniny spojený s vanou plnou krve? Jdi pryč, nech mě bejt, já nechci!

Z pravý kapsy kabátu

Ještě než se rozloučila s kolegama, vzpomněla si, že má v tašce rtěnku. V odraze skla si přetáhla rty protože venku na ní čekal on. Prostě obyčejnej chlápek, milej, vtipnej, tak proč by se nenechala doprovodit na metro. Něco jí řikalo, že nepůjdou jen na tramvaj, ale že se projdou až na metro. Venku byla dost kosa, takže se nezdržovali postáváním, zašlápli cígo a šli. Nejdřív jí potěšil ten pohled, protože ví, že jí to v tom kabátu sakra sekne a pak jeho zájem. Proč že se tam najednou usmívá. Protože je tu konečně zima. Sice z ní letos bude mít uplný prd, ale její nejoblíbenější část roku začla. Jeho prej taky, ale moc mu nevěří. Vypadá spíš na léto, než na zimu. Ok, prej ho prokoukla, ale přelom zimy a jara má prej uplně nejradši. Ale přeci si prej nebudou povídat o počasí, takže co že to dneska četla? A najednou stojej u tramvaje. Ani jí nepřišlo, že ušli už takovej kus, neprojdem se až k metru, když máš ráda todle počasí? Když vidí, jakou jí tim udělal radost, jen si dopne zip co nejvejš a jdou dál. A vlastně najednou zjistí, že si povídaj jen o ní a tak taky nechá jeho ať mluví. A možná to byla chyba, dozvídá se věci, co vědět nepotřebuje. Příjde jí, že celej ten fajn večer jde rázem doprdele. On si toho všimne a za omluvu jí pozve do tepla na svařák do hospody, co cestou míjej. Proč ne, domu nepospíchá.. Nakonec se jim ani nechce loučit, když po dvou hodinách stojí konečně u metra. Mohl bych tě doprovodit i zítra třeba?

Škoda, že nic není pravda, jen si vymejšlí cestou ve svým kabátě, ve kterým si dovolila snít...