jedna z věcí, co by měla být zaznamenána k pochopení, proč sem ještě nevzala cihlu a ....
balkánci. Všichni moji pracovní kolegové jsou z balkánu. Pro info.
takže:
Pořídila jsem si telefon někdy v období mezi prázdninama a vánocema. Nokii,Lumii myslím 830. Ze začátku to bylo "ježíš, to je super telefon, zavolám celýmu seznamu a řeknu jim to, bla bla bla" a v práci začal hype jak prase: koukej mam novej telefon, koukej co všechno umí, koukej jak tvůj android strčí do kapsy, hele hele todle a hele hele tamto, hele hele jak to fotí, hele hele tady ta appka jak je boží...
no a teď ho neudržím v ruce (protože je kurva velkej), netweetnu jednou rukou (protože je kurva velkej), nevejde se mi do podprsenky, když nemam kapsy (protože je kurva velkej)
atd. Takže sem se rozhodla, že chci menší
no a jako na potvoru den po tomto rozhodnutí se mě ptá balkánec v práci, co telefon, jak sem spoko
asi tak nějak takhle to vypadalo. (Ano, toto je hlavní pointa článku)
Balkánec č.1: Ahoj, vypadáš dobře. Jak si spokojená s tim svym lumie? (jo, začátek věty je standart a skloňování nechám originál)
Samoliba: ahoj, díky jak vždy. No hele nic moc, budu ho měnit teďko.
Balkánec č.2: Ahoj, jak to? Rozbilas ho zase? (hahaha, mimochodem rozbila sem za ten rok co tam jsem jen tři telefony, dva svoje a jeden služebák)
S: Ne, je na mě moc velkej
Bč1: jo to řikaj všechny holky a pak jsou nakonec spokojený
Bč2: to jo, všechny se vždycky takhle vymlouvaj
S: Oba s tím nemáte nejmenší zkušenost (ano, narážim na to, že oba maj malej telefon, absolutně mi nedošlo kam se konverzace stočila)
Bč1 i Bč2: jak ty to můžeš vědět
S: protože vim, co nosíte kapsách
teď mi to došlo
S: teda, za telefony!!!!!
Bč1: takže ty máš radši menší jo, řikáš že se vejde líp? ... Do kapsy?
S: no, jo, teď si hrozně naběhnu a vůbec to nemyslim tak, jak vy dva to pochopíte ale hlavně na ovládání vždycky potřebuju obě ruce
Bč2: no jistě, oběma rukama je to vždycky lepší!!
a ano, o tom je balkán, Někdy se mi zdá, že je jen o prcání. A prachy, ty jsou taky důležitý.
neděle 7. února 2016
čtvrtek 7. ledna 2016
jak jsme učili hrát děti lakros
předem se omlouvám, todle bude plný smajlíků. Ano, já se svým odporem k smajlíků je budu psát tam, kde pláču smíchy.
Jednou jsme se s Barunkem dohodly, že pojedem spolu na pobyt. Takže jsme jeli na švp na Benecko na Krakonoš. Měly jsme prvostupňový starší děti, 3.-4. třída. No a jedno odpoledne jsme se rozhodli, že je naučíme lakros.
První bylo teda najít plochu, kde hrát. Chápej, Benecko, samej kopec, žádná rovinka. Ale dal se využít miniplácek před hotelem, oukej, jdem tam.
Hele, tamdle ten barák 10 metrů níž s těma VELKEJMA oknama, to neni uplně hitparáda.
Hele v klidu, budou hrát na druhou stranu od toho.
Oukej, ty si šéf.
No a tak sme dětem rozdaly hole a začal trénink. Nejdřív vysvětlíš jak se to drží, pak jak se s tim zachází a pak se bavíš tím, jak to nikomu nejde. Po 5 minutách jim ukážeš fígle, jak na to a po další půl hodině už to vypadá i jinak než zabíjení much síťovanou holí. Oukej, jdeme na hru.
Hřiště vytyčíš fakt uplně jinym směrem, než je ten dům s těma VELKEJMA oknama. Fakt ale uplně na druhou stranu, byl fakt jako daleko (dobře, daleko jak to jen na Benecku na rovince jde, čti asi 7 metrů) od autový čáry a ještě šejdrem. Oukej, jdem na to.
Hele, ono jim to fakt skoro jde, tak je vystřídáme. Hele, těmdle to fakt nejde, ty to mydlej po zemi jak hokej. Hele tamdle ten je uplně levej na to! :D :D :D oukej, zase to vystřídáme a já si vezmu tu druhou lůzr partu a jdem ještě chvilku trénovat. PO 10 minutách jdu s lůzr partou znova na plac. Jo hele jde nám to, ale je tam jeden debil, že jo, takže toho dáme do brány. JO a je tam jeden fakt šikovnej. Koukej, teď je u míče.
a v tu chvíli se chlapec rozpřahuje a nám tuhne krev v žilách protože přesně míří přihrávku na spoluhráče, který stojí nebezpečně ve směru domu s VELKEJMA oknama. Zavíráme se Bárou obě oči, já si pro jistotu zakrejvám i uši, ať neslyšim zvuk tříštícího se okna a ty vole zázrak. Teda ne zázrak, že by zládl přihrávku, samozřejmě že to hodil 5 metrů NAD zamýšleného spoluhráče ALE netrefil žádný VELKÝ okno. (řikám, nejlepší z lůzrparty!!!) Trefil se přímo mezi ně a spadlo jen trochu omítky. Díky bohu. Oddych, uf, tyvolování, smích, protože instruktorky jsou fakt vážný rozhodčí. Takže autor přihrávky si dobíhá pro ten tenisák, cestou se omlouvá, že fakt nechtěl a že je rád, že nic nerozbil. Má na svejch 11 hodinách strom ale míří přihrávku 2 metry před sebe na svojí 3. hodinu. Autor se rozpřahuje, dává mrdu jako svině (asi chtěl přehodit celej hotel, nebo co, ne že spoluhráč od něj stojí dva metry, prostě kdyby ho trefil, tak ho zabije) a ( :D :D :D:D) ano, trefuje strom, kterej je absolutně mimo směr plánované přihrávky, tenisák se odráží (:D :D :D :D:D) a ano trefuje dům s VELKEJMA oknama přímo do jednoho z VELKEJCH oken... :D :D :D Bože, to byl pohled. Ten vůbec netušil co se stalo, jak se mohlo stát, že ten míč letěl uplně na druhou stranu :D :D :D
Absolutně nechápu, jak to dokázal, ale ještě teď, přesně teď když to píšu, mi tečou slzy smíchem a jdu psát Báře, protože todle je okamžik, kterej se nedá vyprávět. Nebo dá, ale jen instruktorům, který někdy učili někoho hrát lakros.
Příště budem víc trénovat přihrávky, nebo víc učit, že když je spoluhráč v pravo 2 metry, tak nemířim do leva a nedám ránu jak na 70 metrovej tačdaun.
Jednou jsme se s Barunkem dohodly, že pojedem spolu na pobyt. Takže jsme jeli na švp na Benecko na Krakonoš. Měly jsme prvostupňový starší děti, 3.-4. třída. No a jedno odpoledne jsme se rozhodli, že je naučíme lakros.
První bylo teda najít plochu, kde hrát. Chápej, Benecko, samej kopec, žádná rovinka. Ale dal se využít miniplácek před hotelem, oukej, jdem tam.
Hele, tamdle ten barák 10 metrů níž s těma VELKEJMA oknama, to neni uplně hitparáda.
Hele v klidu, budou hrát na druhou stranu od toho.
Oukej, ty si šéf.
No a tak sme dětem rozdaly hole a začal trénink. Nejdřív vysvětlíš jak se to drží, pak jak se s tim zachází a pak se bavíš tím, jak to nikomu nejde. Po 5 minutách jim ukážeš fígle, jak na to a po další půl hodině už to vypadá i jinak než zabíjení much síťovanou holí. Oukej, jdeme na hru.
Hřiště vytyčíš fakt uplně jinym směrem, než je ten dům s těma VELKEJMA oknama. Fakt ale uplně na druhou stranu, byl fakt jako daleko (dobře, daleko jak to jen na Benecku na rovince jde, čti asi 7 metrů) od autový čáry a ještě šejdrem. Oukej, jdem na to.
Hele, ono jim to fakt skoro jde, tak je vystřídáme. Hele, těmdle to fakt nejde, ty to mydlej po zemi jak hokej. Hele tamdle ten je uplně levej na to! :D :D :D oukej, zase to vystřídáme a já si vezmu tu druhou lůzr partu a jdem ještě chvilku trénovat. PO 10 minutách jdu s lůzr partou znova na plac. Jo hele jde nám to, ale je tam jeden debil, že jo, takže toho dáme do brány. JO a je tam jeden fakt šikovnej. Koukej, teď je u míče.
a v tu chvíli se chlapec rozpřahuje a nám tuhne krev v žilách protože přesně míří přihrávku na spoluhráče, který stojí nebezpečně ve směru domu s VELKEJMA oknama. Zavíráme se Bárou obě oči, já si pro jistotu zakrejvám i uši, ať neslyšim zvuk tříštícího se okna a ty vole zázrak. Teda ne zázrak, že by zládl přihrávku, samozřejmě že to hodil 5 metrů NAD zamýšleného spoluhráče ALE netrefil žádný VELKÝ okno. (řikám, nejlepší z lůzrparty!!!) Trefil se přímo mezi ně a spadlo jen trochu omítky. Díky bohu. Oddych, uf, tyvolování, smích, protože instruktorky jsou fakt vážný rozhodčí. Takže autor přihrávky si dobíhá pro ten tenisák, cestou se omlouvá, že fakt nechtěl a že je rád, že nic nerozbil. Má na svejch 11 hodinách strom ale míří přihrávku 2 metry před sebe na svojí 3. hodinu. Autor se rozpřahuje, dává mrdu jako svině (asi chtěl přehodit celej hotel, nebo co, ne že spoluhráč od něj stojí dva metry, prostě kdyby ho trefil, tak ho zabije) a ( :D :D :D:D) ano, trefuje strom, kterej je absolutně mimo směr plánované přihrávky, tenisák se odráží (:D :D :D :D:D) a ano trefuje dům s VELKEJMA oknama přímo do jednoho z VELKEJCH oken... :D :D :D Bože, to byl pohled. Ten vůbec netušil co se stalo, jak se mohlo stát, že ten míč letěl uplně na druhou stranu :D :D :D
Absolutně nechápu, jak to dokázal, ale ještě teď, přesně teď když to píšu, mi tečou slzy smíchem a jdu psát Báře, protože todle je okamžik, kterej se nedá vyprávět. Nebo dá, ale jen instruktorům, který někdy učili někoho hrát lakros.
Příště budem víc trénovat přihrávky, nebo víc učit, že když je spoluhráč v pravo 2 metry, tak nemířim do leva a nedám ránu jak na 70 metrovej tačdaun.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)