my heart is bleeding

Asi sem udělala největší chybu za poslední ... dlouhou dobu, ale dala jsem vale práci. Vím, že mi bude chybět, ale asi sem to byla já, kdo udělal první krok za lepšíma podmínkama ve firmě. A nebo sem prostě jen přišla o práci, uvidíme. Ale mám pocit volnosti a lehkosti, větší sem nezažila od prosince? asi jo.

největší stopu ve mě zanechali klokánci. Letošní novinka a tak trochu bob na trati. Hrozně vděčný děti to jo, ale taky sígři největšího kalibru. Jednu vteřinu tě přiběhne obejmout a druhou vezme jiný dítě židlí po hlavě. A vůbec, jak ke klokánkům přistupovat? Přísně jako ke každýmu jinýmu dítěti, nebo mu víc věcí odpouštět? Snad jsme zvolili správnou cestu u nich. Maj to přece jenom dost těžký a my jsme pro ně největší a nejlepší žážitek prázdnin, nemaj nikoho, tejden maj jen nás... Ale zase toho uměj dost zneužívat, přijdou dost rychle na to, že jim dost věcí odpustíme. Začnou se vztekat, že nechtěj tudle šťávu, že jim tadle tatranka nechutná a tobě to po chvíli začne být dost otravný a tak na ně začneš bejt jako na všechny ostatní děti. Vysvětlíš jim to samozřejmě, tak tě obejmou strašně pevně ale řeknou, že to chápou. A tak, když se ti zasekne před zrcadlovym bludištěm na Petříně a stropí histerickou scénu, že dovnitř nejde, tak jí sklidníš ostrou domluvou. Žádný objímačky atd, neni čas. Většina děti je vevnitř a ona stojí venku a řve na celý kolo. Tak nemáš v tu chvíli jinou možnost než na ní houknout ostřejc. Pohoda, uklidní se, ale dovnitř ani párem slonů. Fajn, takže ty máš všechny děti vevnitř s neschopnym instruktorem a doufáš, že se uvnitř nestane nějakej průser. Trošku prekérka, takže trošku ti ujíždí nervy. Ne, řikáš oni to tam zvládnou. Takže čekáš. Vyjde první dítě a že vlastně žádný zvětšovací zrcadla nevidělo. (ty vole to je až tak tupá ta instruktorka?!) a dvě další děti to samí. No co, tak si je prostě posadíš na patník a čekáš na ostatní. Dobrý, zbytek skupiny zvládl sál se zrcadlama, ne jen bludiště. Vylezou všechny děti a ty se v klidu, za rohem, vyřveš na tu neschopnou instruktorku. A v pohodě dojedeš zbytek výletu. Dovedeš si děti na svojí školu a tam s nima klasicky hodinku minimálně čekáš na rodiče. A nedá ti to, zeptáš se klokánků jak se tam dostali. A ségra ti to poví. A v půlce příběhu pochopíš, proč Veruna má fobii ze zrcadel. On jí totiž táta od mala zavíral v koupelně kde byla tma, zima a krysy.

And my heart is bleeding.

prostě řekni to písní

nemám co víc k tomu říct. Opět. Musíš umět vybrat songu.

léto - prázdniny - kokotina

Víš jak začnou prázdniny a ty čekáš léto. A samozřejmě spoustu dobrodružstvích a dalších hovadin. No a já mám léto a vim, že se ráno někde probudim v cizím bytě. Nebo v horšim případě někde v křáku. A zlomim si u toho ruku, že jo..
No a letos sem si to odbyla už po 4 dnech. Pohoda, nic nemam zlomený, pohmožděný nic, žádná sádra. Jen sem zvládla ztratit naušnice. A ponožku. A gumičku. Sebeúctu a ty další věci už dávno nemám, že jo. No nic méně odcházet ráno bylo trošku peklo. Venku totiž bylo takový to typický letní ráno, kdy je vedro a ty sundáš sluneční brejle až ve sprše. Ale zatim ti je dobře, kocovina příjde až za pár minut. Máš zhruba hodinu na to se dostat do sprchy a do postele. A tam můžeš umřít. Jo a taky máš celou dobu debilní úsměv na rtech, protože si vzpomeneš na to, jak vypadal bez trička (a kalhot) a je to paráda. A ta skončí, jakmile se koukneš do zrcadla a zjistíš že máš prázdný uši. Kurva vole doprdele, zase musíš uříznout propisku. Problém je, že už všechny vhodný jsou dead... A pak se musíš zabalit a jet doprdele, do Prahy a tam jít do hospody zase. A je ti hrozně moc špatně, protože tě konečně doběhla kocovina. Kurva jedna. Hlava tě bolí ještě dneska že jo.

Ale zase na druhou stranu si musíš dát selfplacák nad hlavou, protože loni to bylo mnohem horší. Zlepšuješ se Zuzi, fakt!

It's over

Poslední dva pobyty před náma. Začnou nám příměšťáky, i když podle mě skončily včera. Vůbec mi nepříjde že ten měsíc s Léňou v kuse byl letos v dubnu. Před 3 měsícema. Chápeš? Furt jsem tak nějak čekala na vrchol sezony, nějakej úžas super kurz, na kterej nezapomenu. Ze kterýho budu žít celý prázdniny třeba. A on nepřišel. Byla to totiž celá jarní sezona. Nevadí, že jsme se skoro nepotkali. Furt to bylo super. Škoda, že jsem si na Litesu uvědomila, že už to příští sezonu asi dělat nebudu, protože už nemam co se sebe vydat. Jak já tak i půlka z nás. Ti co vysírali debilní pobyty. Kdy nám chybělo několik instrů... Byla vyčerpávající. Hodně. Už mám před sebou Černou Louži a pak pojedem domů, na střechu, za Karlem. Jizbice. Moje. Jeho. Její. Naše... příď. Neprosím.

prostě protože si kámoš

víš jak, spousta z nás má kamarády. Kamarády, co si přidá na facebooku a tím to pro něj hasne. Jo jasně, ještě je využije, když něco potřebuje. Takový já mám samo taky. A pak mam takový, kteří jsou pro mě extrasupermegasoft (všimni si stupnice curaprox) důležitý. Nebo já pro ně. Máme to vzájemný. Takový přátele mít je hrozně důležitý. Nebo absolutně zbytečný, protože ti otravujou život. Pro mě je to to první. Já bych bez nich byla totálně v píči. Mě stačí je vidět a mám skvělej den. Možná proto, že vždycky když se potkáme, tak si ten den užijem. Neskutečně. Takovej ten den, co časem sice zapomeneš, ale když se o něm někdo zmíní, tak ho z fleku převyprávíš. Bez zbytečnejch kurdlinek, přilepšovacích lží a všeho. Je to prostě tvůj super den. Díky tvým kámošům. Teda pokud jim řikáš kámoši, někdo používá soulmates... Ale pro mě soulmates NEVER DIE, takže s tím dost šetřím. Ale mám už jich pár. Respektive fakt dva. Oni to vědí.. Proto si i voláme dnes a denně, nejen že potřebujem vědět, jak se máš, ale chcem vědět kde si a. ... Fakt já chci vědět jak se máš. Už jen z toho, za jak dlouho vezmeš telefon to vim. Víš? Já vim, že víš. Ty víš, že vím. A tak, proto si to tak zvedáme. Já vim, že oba teď sedíte a přemejšlíte nad zítřkem. Nejen co s programem pro děti, ale jak zvednout ostatní instry a co poslat mě. Protože víte, že když mi pošleš obal do bonbarů, tak se rozzářím, ale chcete mě mít tak i za týden. A chcete něco na oplátku a tak já teď dopíšu a jdu vám vyrobit obálku a napsat psaní.



Až po zítří se dozvíte, jak to já mám zase těžký. Děkuju vám, protože vy mi to ulehčíte. Já v to nedoufám, vy to víte. Rovnováha. Díky.

Jak jsme (ne)šly na Imodium

středa, cca 3 ráno mi bylo oznámeno, že ve čtvrtek jdem na Imodia. Takže spocená chlastem sem souhlasila, že jo. Neviděla sem je asi milion let, možná o tři roky dýl, takže jo. Začnem v Nebi. Fajn beru.

středa cca 16 hodin odpoledne
Nenávidim Barunka, nenávidim všechny a nechci už nikdy v životě pít.

čtvrtek 14 hodin
Zuzanka píše Báře, že v Nebi se sejdou na pátou.

čtvrtek 17:31
Majtina volá Zuzance, kde jako kurva jsme. No ale já ti psala, že jsem až na šestou!

čtvrtek 18:05
příchod do Nebe / drink, drink, čekání na drink, drink

čtvrtek 20:05
přesun z Nebe do RC. Bára si dává párek, kterej jí chtěl cizí kolemjdoucí (cizí kolemjdoucí? Ono moc kolemjdoucích známejch neni totiž) sníst.

čtvrtek 20:30
RC, tisícej rum s kolou. Jo holka, na to, že vstáváš v pět.. Takže tak

No a pak začli hrát. 'Proboha, co to je za lidi? Proboha, co to hrajou? Co to zpívaj? Co to je? Tak němej úžas. Jsou sfetovaný? Nebo jako co to je? Kde jsou ty kamarádi z parku?' Tak přesně to si řikala Zuzanka

a pak zahráli Hlavou. S uplně jinym začátkem ale 'pocitžemužuvypadnout' tak byl, takže ty starý Ima tam byli. A když hráli Koníka, tak se Zuzance skoro až chtělo si jít zatančit do prostřed publika, ale bohužel, publikum bylo divný. Hodně divný. Asi už dospělo jako já, nebo nevim.
Dostavníky, klucí vy mi hrozně chybíte.

No a pak domů. Vstáváš za 5 hodin. Jistě, dej si salámovou pizzu. Poplákla sis hodně, jak tě pálila držka, jo? Dobře ti tak.

Shodly jsme se s Majtinou, že ne-e, to nebyli vůbec imodia. Pár vyfetlejch chlapců se zbytečnejma pozama, linky už ne..

komorní koncerty

Proč ráda chodim na malý koncerty? Protože proto.

Ne, hlavně tam nebudou asi žádný uječený fanynky, budou tam lidi, co si jdou užít koncert, poslechnout si to, kouknout se, potkat známí, žádnej shon, pohoda, klídek. Taková skoro až rodinná atmosféra.
Navíc, jdeš si pro pivo a nečekáš milion let, během písničky, co tě neba, si stihneš dojít na hajzl, koupit pivo, a vrátit se ještě na bar pro piva pro ostatní. Ale většinou se najde někdo, kdo ti ochotně zaasistuje a to pivo v kelímku ti podrží tak, že zvládneš tři vzít do ruk a 4 do zubů. Dobře, nebo ti je pomůže odnýst. Když řekneš s dovolením, nesu pivo, většina lidí uhne, nejsou tam žádný burani, že jo.
Ale nejvíc, nejvíc se mi líbí ty chvíle mezi písničkama, který jsou tak hezky potichu, že musíš skoro i šeptat, abys ségře řekla, že "ty vole! To je prostě dokonalý" .

tak.

#radazústí

Na bytě to máme teďko dost nahnutý, nevim kdy přesně to přišlo, možná když jsme se v našem pokoji moc nezapojily do malování pokoje slečny A., tak ta se asi s náma neba proto, ale proč zrovna slečna I.? Možná vím proč, ale nechce se mi tomu věřit. Přece když si de pro krysu k nám do pokoje a načape mě tam v MÝ posteli s nějakym borcem v plný parádě, tak přece se ty vole na mě nemůže urazit, že jí pošlu fofrem do prdele, ne? Ale co udělá slečna I.? Ano v klídku, stay cool, si dojde ke kleci, kde si vezme krysu a odkráčí si pryč? No to je jedno, tak prostě se s náma zbytek bytu nebaví. Nevíme proč.
Ale víte jak na to?
#radazústí zní, že stačí vstát na 12 odpo, ke snídani si rozpíct v troubě pár croisantů (nebo jak se ten kus pečiva píše), provonět s tím zbytek bytu, do kávovaru nasypat trochu kafe, co v keni nasbíralo pár nezletilejch černoušků (který za to ovšem dostali řádně zaplaceno a mělo přestávku na jídlo bo je to přece Fair trade vole) a je to. Bičíz vylezou ze svejch brlohů a pozdravěj a najednou se motaj v kuchyni víc, než když Ti vaří Radim a Fluf vypráví o svym životním rozhodnutí bejt vegan. Takže jim taky nabídneš. Ukážeš jakou vrstvu másla (margarýnu, whatever) maj natřít a jak málo drobit a jasněk, že si můžou dát kafe. No a máš je na háku, že jo..
a #radazústí no.2  zní: ty vole, ale nezapomeň vypnout troubu, protože jakmile prodělaj svůj první foodgasm z něčeho jinýho než ze suši, tak si všimnou, že je zapnutá a kávovar neni vypojenej. A pak zase zalezou do svejch brlohů, růžovejch. Poznámka, nezapomeň, že máš tendle tejden vynášet odpadky nezůstane samozřejmě nevyřčená...

těžký pondělí

fakt doopravdicky těžký pondělí. Po dlouhý době se ozve Opava, a pak se ty vole vykopat z postele a jít si nechat vydloubnout simku. Což samozřejmě můžeš udělat sám, ale nesmíš bejt blbej a nezjistit to až na prodejně. A když už jdeš kolem toho koně, tak se tam stavíš. Bez rozhlížení jedeš rovnou nahoru. Kam jinam. Promo proti tobě, čokolády, čaje, Martinka. Tak si vezmeš čaj ať nevypadáš blbě, ale zkus nepozdravit. A tak se tam zastavíš, řikáš, jak je ti tam hrozně. A slyším jak hrozně chtěj aby ses vrátila. A furt držíš ten čaj. A pak příjde Lucka a řiká ti, že co ta nová barva? A ty musíš přiznat, žes musela.. A ty vole, ona ti řekně že tě chce zpátky i holou hlavou klidně. A tobě se chce strašně moct přemoct slzy. A jseš statečná ale pak příjde Juan a hrozně se přemáhá tě neobejmout, protože by to bylo divný.. a tak se na něj aspoň podíváš a pohledem mu řekneš vše a ať na tebe počká dole. A on pak počká a venku tě obejme. A začne si ztěžovat na víkend s Lenkou K. a zlepší ti náladu o milion procent, protože poslední půlhodina byla těžká. Fooďáci tě všichni zdraví a chválí a maj tě rádi a chtěj tě zpátky. Koupíš si ten čaj a vyprávíš, jak je to o ničem a najednou vidíš o co všechno si přišla a je ti to tak líto, že se rozloučíš a jdeš. Co nejrychleji to jde ale dole potkáš Danu. A máš to na dalších deset minut a najednou kolem tebe jsou všechny z dámskýho a je ti to znova najednou všechno líto a musíš utýct. A venku tě čeká rozevřená náruč. Díky. Necháme to tak. Sluší ti to. Jede mi tramvaj. Bez ahojčau musíš jít a až když se za tebou zavřou dveře, tak jim to dovolíš ať ti tečou po tváři.

návštěva míst co ti vzali jiní a máš nějakym způsobem rád a nemůžeš se tam vrátit je podle mě jeden ze způsobů sebepoškozování.


Jen nejsou vidět jizvy.

tak začnem, ne?

Když sem dostala práci v M&S, tak sem si řikala, že se mi tam nechce. Ale víš jak, food, paráda jako prase. Celej den se nenudíš a ty vole ty lidi tam? Berou tě, protože nezatuhuješ kde se dá. Dostaneš práci a protože je to tvoje práce, tak jí kurva bez řečí jdeš udělat. Takže během měsíce jsem byla braná jako dobrá. Jakože fakt dobrá. A jakože se se mnou začli i bavit. Byla to sranda. Začla jsem je mít ráda, začli srandy, ironie a sarkasmy. Taky nějaký ty alkoholy proběhli.
A pak ty vole přesun na chodov. Já nevim, jakej průser jsem udělala. Pak jsem zjistila, že žádnej a že začla lobistická agenda jak prase aby SAMOLIBÁ MOHLA ZŮSTAT NA MELANTRICHU, ale hovno platný že jo.. Takže zítra mě čeká první den na minifoodu. Samozřejmě, že kolegové na mě koukaj "tojetapíčazváclavákucojezvykláhovnodělatatyrůžovývlasyjsoujakoco?" no ne, jednou uslyším ve svý blízkosti, za zádama, slovo melantrichslashváclavák tak to bude špatný. Budu se snažit vyjít s nima, hodně, ale zkus přestoupit z první ligy do okresního přeboru. Samozřejmě nucenej přesun kvůli drogám a děvkám, když už tě nemaj kam dát, tak vyhoděj kapitána a pošlou tě tam. Takovej přestup myslim. Sakra. To bolí prostě. Pujdou po mě jak slepice po flusu. A že já dělám chyby, když se po mně jde.

Prosím, ať je tam aspoň jeden kamarád.

Takže. Nebyla to práce snů, ale bavila mě. Bavil mě ten kolektiv. Bavili mě zákazníci. Bavili mě milí cizinci. Bavili mě i nemilí cizinci. Takže goodbye a have a nice day. Zvedni bradu. Buď statečná a kdyžtak jdi brečet do mrazáku.

alkoholy

před vánocema mě napad ten (v tu chvíli) geniální nápad si do diáře zapisovat všechny alkoholy co vypiju. Naverbovala jsem do toho i pár známejch ale víš jak. Po tejdnu to vzdali. Dneska sem si tam poctivě zapsala včerejší výkon a pak ho šla opět poctivě vyzvracet. Ne, je to se mnou špatný. Buď to bylo tou 11° a nebo UC, těžko říct, ale fakt mi alkoholy nedělaj dobře. Druhej den samozřejmě. V aktuálním čase pití je to fajn, ale druhej den, ciwe, nejsem moc spoko.. Ale jinak byl včerejšek moc fajn. Asi sem se opět projevila jako nevzdělané a trapné hovado (=> krásná, vtipná, okouzlující) ale těžko říct jestli mi to vadí. A vůbec mi to teď nepíše, mam v hlavě milion věcí, co chce ven, a nebo tam mam uplně nasráno spíš. Takže tak.

signály

dneska sme se rozhodly, že si uděláme s Denis lepší pokoj na bydlení. Nebudou tu dvě ubohý postele, stůl a hnusná barva na zdi. Takže základ je gauč a stolek. Protože jakmile máš gauč, máš pak i přátele co na něj můžeš posadit a v noci položit. Malovat budem! A tak nějak, bude to tu parádní. Změny miluju, takže se nemůžu dočkat až někde ten gauč seženem (nevíš o někom, ideálně jen za odvoz v Prahe?), předěláme to tu a bude to tu fakt boží.
Nic zpět k tématu, jsou to takový signály něčeho. Těžko říct čeho, těšim se na to. A víš jak, vždycky když něco chceš, tak máš udělat první krok? Tak mě už doprdeletyvole nebaví dělat pořád první kroky. Přijde mi, že jich vždycky udělám minimálně 10 a co z toho mam? Zatim nic. Můžu jen zavřít oči a přijímat. Sice nebudu mít nic, ale už nic jinýho dělat nemůžu. První kroky už jsem udělala a žádná reakce, nebo taková, která dál už nic neukáže. A dělat další první krok? Ne, díky. Jsem tady. Tak už to nechám. Na tobě.


Hejtyvole boží, přesně to je #řeknitopísní Signály od prodavače.

fantazie

tak jo, venku začlo sněžit, takže byl akorát čas hledat nějakej tábor na léto.
To si tak hledám, hledám ale ty vole, všechy jsou tématicky zaměřený. Poslední dobou se nám tu rozmáhá takový nešvar a to 'tématické tábory'. Jedeš na tábor a máš jasně daný, že z tebe bude 14 dní například pirát. Nebo budeš žít ve starejch pověstejch českejch. Nemáš možnost výběru, budeš prostě todle. Celejch 14 dní, (vlastně 12!! imho tábor na 12 dní?! Co to je za počet dní? K ničemu!), máš jedno téma. A když už se udělá téma, kde máš možnost být spoustou věcí, například téma 'Vesmír' tak ti to zakážou a nalajnujou ti co a jak. Nikdo tě nenechá realizovat se. Téma vesmír. Máš tisíc možností čím bejt, jeden den dobývat hvězdu smrti, druhej poslouchat vogonskou poezii, třetí stavět vesmírnej teleskop, 4 den zabít Sigourny Veawerovou, pátej den pátrat po šmoulech (jsou to jasný mimozemšťani..) atd, ale ne, to máš moc fantazie, to nejde. Budeš se pohybovat pouze v tomto okruhu. A ještě takhle. Děsný.

Kde jsou ty doby mojich táborů? Kdy jsme se ráno probouzely a čekaly co z nás ten den bude. A nebo jsme to prostě byly jen my, děti, co hrály vybiku, bränn, famfrpál a nepotřebovaly jsme nic dalšího. A když sme se nudily, tak jsme byly zdravotní sestřičky a zachraňovaly oddíl nejmenších kluků, kteří zase padli v kruté válce.. Za našich 14 dní jsme mohli být čímkoliv, ne jen pirátem. Nepotřebovali jsme jet dalších 10 let abysme si vyzkoušeli vesmír, středověk, pohádky... my sme jezdili protože sme mohli být čímkoliv. Kdykoliv.

Dneska se prostě nepočítá s tím, že ti pojede jako vedoucí někdo, kdo má vlastí hlavu, že?

stejně nás bavilo nejvíc chodit na borůvky a hrát si a pašeráky. s klukama.

řekni to písní

už kolikátej rok žiju s představou, že všechno se dá říct písní. Respektive na skoro každou situaci v mém životě se dá najít odpovídající písnička. Pokud nechápeš, o čem mluvím, tak si to ukážeme na příkladu, že.

tak například Silvestr: Bonus - Že budu šťastnej. 

jakejkoliv pobyt: Prohrála v Kartách - Kousky s tebou

pokud ti ty písničky nic neřikaj, tak třeba na dnešek se perfektně hodí, teda pro můj dnešek, Iluze od Vypsaný fixy.

Nebo když odjíždím z Ústí do Prahy (případně obráceně), tak neznám lepší písničku než Hometown Zombie od Prostitutes.

a mohla bych vymyslet další a další příklady, ale mam kocovinu a začíná mi bejt špatně. Už bude hotová ta polívka prosím?

Dokonce přemýšlim i o tom, že na Řekni to písní udělám i projekt na twidru. 

diář

na fb se opět objevila nabídka s přehledem mýho loňskýho roku. Samozřejmě sem se na to podívala a vůbec, ale vůbec mi tam Marek Cukrhora (Homole) nevybral důležitý věci, takže jsem si vzala do ruky svůj diář a prolistovávala jsem si, co vlastně se stalo loni. A že toho podle mýho diáře bylo. Nástup do sportlines a potkání všech těch neskutečnejch (chce se mi napsat idiotů, protože to je nejvýstižnější, ale co když si to přečtou? ) super lidí. Jak po pracovní stránce, tak po lidský, jsou úžasní. Náš blondspolek, Jizbická střechacrew, liteská rodinná pohoda na zubatce a všechno. Taky ten ojeb o prázdninách, že jo. Holt všechno má dvě stránky, zas na druhou stranu zvyk v 6 u koně..

pak taky pár křováků mi přibylo do seznamu, že jo... Nepoučitelná, nepoužitelná. Zvládla jsem si nechat dát sádru po 10 letech. Taky jsem se jednou projela sanitkou... a nakonec sem se odstěhovala do Prahe.

Jak ten rok debilně začal, tak končil absolutně úžasně, lepší konec sem si představit nemohla a ani v nejdivočejších snech bych si to nevymyslela.

Takže dík, všem. Dík Léňo. Dík Jakube. Dík Hanzlíci, Barunek a dík všem z galantních jelenů.. Dál dík Flufe a nakonec díky Přemečku a Radime.


Už se těšim, co si přečtu za rok v diáři. Teda, pokud ho zase někde nenechám!