neděle 21. listopadu 2021

vánoční trhy

 ahoj mami,


promiň, že jsem tě nikdy nevzala na vánoční trhy a vánoční Prahu. 

Chtěla jsi to strašně dlouho, ale strašně dlouho si se chovala tak, že jsem s tebou nechtěla trávit čas víc než na oběd a kafe po o a navíc nikde jinde než u tebe doma. Nechtěla jsem zažít hádku někde mimo tvůj byt. Chtěla jsem vždycky všechno nechat za dveřma, maximálně ve výtahu. Dělala jsem to i tak. Neměla jsem jinou možnost, bylo to strašný, vždycky. Já nevim, jestli si pro mě chtěla to nejlepší, nebo jsi jen potřebovala bejt zlá, já nevim, ale vždycky mě to odradilo od toho tě vzít ke mě domů, projít se po trhách, dát si svařák, projet se tramvají a tak. Teď mě to hryže. Jak by to vypadalo? Asi bysme se stejně strašně zhádaly, byla by scéna mezi lidma, který by nám stejně nerozumněli, protože na trhy na Staromák chodí jen cizinci. Možná i v tramvaji bysme na sebe štěkaly, doma bys mi to celý zkritizovala a šly bysme spát. Já mezi tim vypila všechen alkohol, co bysme doma měly. Já nevim, asi by to tak dopadlo ale možná taky ne. 

A já už se to nikdy nedozvim. 


Promiň, že jsem si netroufla s tebou trávit víc času a vzít tě sem. Na nedobrej svařák, davy lidí a hádku. 


Promiň. 


Chybíš mi.


A na trhách mě to bolí víc než jinde.


Promiň.


P.S.: mám se dobře, mam práci, co mě neničí a zas budu jaro trávit na kanárech. Už ti ale bohužel nikdy neukážu západ slunce na konci světa, promiň.

čtvrtek 30. září 2021

where are your friends tonight?

 zejtra je ex-mumie večírek, dneska maj Koně poslední koncert, zejtra nastupuju do práce, v říjnu mam nacvakanej kalendář a rande ve Vídni. Nic spolu nesouvisí, ale všechno mi tak nějak maže a přidává úsměv na obličej, takže se tvářim neutrálně.

Teď mě čeká promazání fotek a nějak je upravit, protože jsem to nikdy nedělala. Dej tam kdyžtak filtr, zněla rada. Jasně, jediný filtry, co umim, je black`n`white a kočičí instáčový ouška, to asi neprojde. Nebo vlastně možná jo. Protože je to pro takovej sranda projekt, si řikám. Ale ono je to vážný, přestaň to shazovat, víš? Víš? Debilní slovo! A když už jsem u těch slov, tak hypotéka!!!, to je ještě horší! 

Takže na dnešek zůstávám doma, protože Koně jsou, byli, trošku jiný lidi, než tam teď zůstali, pro mě. Ale to neznamená, že mě to obrovsky nemrzí. Ahoj kuci a holky. Jak málo nám stačilo. Dneska se zavíraj brány Desire city, au. 

Ale zejra je super den, nejdřív nástup do nový práce, protože mam na cestě úplatek abych nastoupila zpět do pracovního procesu :D :D. Tak já teda začnu znova pracovat no. Ne kecám, tudle práci mi nabídli hned, co jsem dostala padáka ve výpovědní lhůtě, právě díky tomu vlastně mam novou práci. Bude to boží. 

A pak hurá na sever, kde je večer ex-mumie večírek. Jsem na to strašně zvědavá, strašně se těšim, doufám, že budou KIDS a že bude Shake it off a že bude Hey Boy, Hey Girl a bude Gin tonik a bude to strašně strašně strašně nostalgický a bude to super a uuuuuuu, všechno dobré. A bude to v Tukanovi. Chichi. Slovy klasika: a svoje srdce posílám dál na sever! 

Hu, teď mi volal novej boss, že jedou na teambuilding do sklípku. Ou. Pardon, hard pass.

a teď zase smutná věc, Téra mi odlítá do Dubaje na dlouho. Nepojede na Kozel. To mě hrozně mrzí, ale zase jí to tak OBROVSKY PŘEJU! Pracovat na projektu v Dubaji. To je ty vole tzv sen! 

A zas za necelej měsíc se uvidíme na Kozlu s instrama, uuuuu, Kozel, Luboš, instři, slivovice, Kamenná cesta, výlet do Vrchlabíčka a tak. <3

No nic, jdu na ty fotky. A taky musim promazat soukr fotky, protože měl svátek, ale žádnou fotku nechtěl, takže nepotřebuju mít plnou galerii svejch prsou a tak. 

Jo a že asi jedu do Vídně na rande? ehm. no. Jo. A navíc, beru to přes Brno! Jak, proč, kdy, proboha proč, na to neumim odpovědět aniž bych nezněla totálně pokrytecky, což už jenom timdle, že to píšu, pokrytec, obrovskej pokrytec, jsem. Pardon.


A taky brzo stáhnou mojí fotku ze stránek bývalýho chlebodárce. To je velký au, ale zas na druhou stranu, tak vypadám uplně jinak než teď, mam tam napsanou pozici, která s mojí pozicí neměla asi nic společnýho, to jen k tomu, jak moc si byli vědomí toho, co je moje práce, a asi je to dobře, to tak nějak už uplně definitivně ukončit. Ale není mi z toho do skoku, to ne. 


No nic, jdu udělat ty fotky a možná i něco se svejma vlasama, který si zas u moře řekly Jééé sluníčko, pojďme se vyšisnout do něčeho, co jí bude hrůzou budit! jo, to uděláme! juuuu to bude super. 
ne, neni to super.

Where are your friends tonight? Dneska a zejtra? Já je zejtra zkusim všechny potkat u drinku a nostalgie.





pondělí 20. září 2021

Blažena strikes back

 střihla sem si dva adapťáky se středoškolkama, protože nemám do čeho píchnout, prej. A tak se mi ozval Dolores, že mě potřebuje a jedu s nim na, nebo mu vedu, adapťák. Oukej, proč ne.


Pokaždý se jmenuju jinak, než se jmenuju. Jednak protože když se jmenuješ Blažena, tak od tebe haranti očekávaj, že je ti zhruba sedumdesát a je s tebou nuda. Takže je rychle vyvedu z omylu, že i Blažena může bejt lehce ADHD a jedná s nima jako se sebou rovnejma. To je na adapťácích to nejdůležitější z mýho pohledu. Nastavit jim od začátku, že přešly na střední a tam už se jim nebudou psát zápisky na tabuli, že to tam bude mnohem těžší a budou potřebovat pomoc od dospělejch, za kterejma se nesmí bát jít. A druhak mě moje jméno sere po 157 oslovení za den.

Na první AK s náma jela i školní psychouš, což je to nejlepší, co se ti může stát. Pokud teda ten psychouš je dobrej a ne jen člověk, co chodí kolem věčně s kafíčkem v ruce a tváří se důležitě. Tadle byla přesnej opak a věděla, co dělá. První, co mi řekla bylo, že doufá, že mi tu nebude vadit. První, co sem jí řekla já bylo, že panebože to je skvělý, že je tady, protože tady ty haranti pozná uplně nejlíp. Nejsou v lavicích, nejsou v džínách, ale v teplákách a nebojej se mluvit, předvádět se, naopak, budou se předvádět uplně nejvíc. Sedly jsme si  na první dobrou. Profesorky byly taky uplně nejlepší, ne že by se aktivně účastnily všech her, byl to gympl, kde přece jen mají jisté postavení vůči haranti, ale na vyzvání a kdy to bylo potřeba, do her šly. Taky si psaly spoustu her, který se přesně budou hodit, až to bude potřeba, protože to ve třídě skřípe. A to je to, kdy vidim, že tendle kolektiv bude super a budou mít kámoše, parťáky, na hodně dlouho. A nebudou na nikoho zlý, i když to bude špatný z jedný strany, ale naopak tý druhý špatný straně nabídnou pomocnou ruku. Klasika, hele, ty se teď chováš jak debil a začals hulit a pít, to se nám nelíbí, co se sakra děje? A to je to, co na střední potřebuješ. Nebo hele, todle není oukej, běž za psychouškou, víš přece, že je super a fakt ti pomůže, není to žádná potupa. 

A ten adapťák byl pro mě takzvaně s prstem v nose. Haranti byly fakt boží, šikovný, chytrý, neremcaly a když, tak chvilku a během minuty jsme s Majdou měly v kapse. Protože nejsem žádný posraný krávy, co si na nich honěj triko, ale jednaj s nima vždycky na rovinu a vždycky se dá všechno vyřešit, aniž by se urazily/nafoukly a poslaly je doprdele, že teď to bude takhle. A to je důležitý. A měly stejnej humor jako my. Nebo spíš, my s Majdou sme měly dost pubertální humor, jako oni.

Holky měly v drtivý většine umělý nehty, ale nebyly to žádný fifleny, co by si neušpinily tepláky. A že tepláky nosily. Stejně tak kluci, žádný džíny, normoš tepláky, kecky a jdem se válet po zemi, protože je to vlastně hrozně sranda. 

Bylo to boží.

Druhej adapťák byl trošku těžší, protože to sice byl maturitní obor, ale nebylo to ani jednoho dítěte první volba a nebylo to Jo, jsem na svý vysněný škole, ale spíš No tak jsem tady, protože mi nic jinýho nezbylo. 

Ale i tak se nám to povedlo, splnilo to účel AK a ještě jsme si to všichni užily. Tady jsem byla teda Božena, která se haranti nebála ukázat, že mít ADHD vůbec není špatný. A teda většina haranti hulila jak továrny, takže během programu byla vždycky rauchpauza. Trocha nikotinu a už to zase byly oukej děti, ne neurotický kryplíci. Bohužel, ale to není na nás je vychovávat. Nejsme vychovatelky, jsme instři. Vychovávat je maj rodiče a ne my, za tři dny. My je jenom vedem k tomu aby se pořádně poznaly, zbořily první dojmy o ostatních, našly si kámoše ve svý třídě a nebály se si říct, že je něco dobrý a špatný, na rovinu, ne za zádama. A taky zbořily svoje hradby, že ke mě nemůže nikdo na dva metry. Ať se prostě ošahaj, jak teoreticky, tak i prakticky. Naučej se řešit problémy společně, ne každej po svym. Zjistit, že hele ten měl dobrej nápad, pojďme ho poslechnout. 

Tady už to tepláky uplně nebyly, ale nebylo to Já mám hodobóžový gatě, já todle dělat nebudu. Budeš. Ale furt jsme nikomu nic nemusely přikazovat, všechno dobrovolně a nakonec s radostí. Druhá třída byla už horší, s pár borcema sme se dostali do menší výměny názoru, kdy mě poslali do prdele. Poslala sem je tam dvakrát a řekla jim, že to oni se chovaj jako debílci a jejich třída je vidí, ne moje, já za hodinu nebudu ani vědět, kdo z nich to řekl, ale jejich třída si to bude pamatovat. Jo, ošklivý, hodně, ale bylo to potřeba. Na tadyto chování maj ještě sakra spoustu času, ať se tak chovat až jim bude 18, ne když je jim 16. A je mi uplně jedno, kde to odkoukali. 

Ale i todle bylo super skvělý. Ne že nic nebrat vážně, ale spíš se s vážnejch věcí neposrat. A dělat si srandu sama ze sebe, protože když si jí dělám z haranti, tak si jí musím dvakrát víc dělat ze sebe. 

A pak jsme si ještě střihli dobrodrůžo při odjezdu, kdy přijel bus a couval a couval a nacouval do značky a stromu. Ne bokem, napřímo. Takže aha, pan řidič není asi uplně ve formě. Takže zajistit náhradní bus, což takhle v pátek v půl druhý odpoledne, není uplně eazy peazy. Nic méně, díky letitému tréninku, jsme ani jeden nepanikařil a sehnali jsme bus do dvou hodin. Neskutečný. Místo abysme si sedli na zem a bědovali, jsme si řekli, co dokážem zařídit, kdo co bude obvolávat, kdo zabaví haranti a co potřebujem od ubytovatele a kdo bude informovat kantory a hele šlo to. Měli jsme teda z prdele kliku na bus, ale to už holt k nám patří.

Chvilku jsem koketovala s myšlenkou, že se k tomu vrátim na fulltime. Ale mě by to zabilo, potřebuju se vracet každej den domů, ne spát co tejden v jiný posteli. Byl by ze mě uplně jinej člověk, co nepatří do společnosti a postupně bych spěla k tomu si dát dvouměsíční odpočinek v Bohnicích. A vzhledem k tomu, že to vim, vim jak se chovat. Nicméně, takhle jednou za čas, to beru všema deseti. 

Teď už Bláža a Bóža spí, jsou uklizený s teplkáma ve skříni a na jaře asi jejich čas přijde. Nebo spíš na podzim. Nebo teda, na podzim určitě. Na jaře, na školu v přírodě, to už jenom možná.

Ale kdo ví. 

středa 28. července 2021

prostě nechci

 zase někoho přesvědčovat, že doopravdy jsem si jistá, že nechci děti.

To je furt dokola a je uplně jedno, co řeknu za důvod, protože přijde ta věta: no neboj, oni ti zatikaj biologický hodiny a do roka máš dítě.

TVL ani hovno, nebudu. Nechci děti, protože na to prostě nemám. Nemám na to, vychovat dítě. Nemám na to, dát mu všechnu lásku světa, protože prostě jí v sobě nemam. Nemám na to, abych nevybouchla a na to dítě neřvala po 10 vteřinách. Jsem taková. A, naštěstí, to o sobě vim a dokážu si to přiznat. Nechci, aby moje dítě, jakýkoliv dítě na světě, mělo za matku někoho, kdo na něj jen křičí. Protože prostě startuju neustále. Nemám trpělivost. A nikdo na světě si nezaslouží dětství ve kterym na něj matka bude jen řvát a bude zlá. Já na to prostě nemám, já bych přesně taková matka byla. A vim to a proto dítě mít nebudu. 

A taky je tu lidí jak sraček, není nutný porodit dalšího.

A taky nechci svýmu, a ani žádnýmu jinýmu, dítěti vyprávět o tom, co byli lední medvědi a proč už nejsou. 

Neberu to jako selhání, beru to tak, že sem si to už dávno dokázala přiznat a proto mít dítě nebudu. Vyprodukovat živýho tvora, kterýmu zkazim život? Je to nutný? Aby moje okolí bylo spokojený? Asi ne, Time.


A ne, věta 'to bude ale tvoje, to bude UPLNĚ jiný' ne, taky ne. Jakože to ze sebe dostanu, a najednou mi to v hlavě přepne a do smrti to budu mít jinak? hm, možná 3 tejdny po porodu. Navíc napůl u porodu umřu a já v tý hlavě ale budu mít zastrčeno, že tendle malej člověk mi způsobil totální muka a časem mu to začnu vyčítat, ne vědomě asi, ale začnu ... 

'Budete na to dva.' Jasně, jenže já pak začnu bejt zlá i na toho druhýho člověka. Budu mu vyčítat uplně všechno a budu fakt prvotřídní megera., protože ze si budu všechnu svojí frustraci vybíjet na něm a pak časem na dítěti. Nikdo nedokáže bejt s uječenou megerou, která má věčně blbou náladu, nevíš proč ale rozhodně víš, že za to můžeš ty. 


Jo, hlídala sem neteř a synovce. Jo, nejsem schopná mít děti. Byla jsem zlá teta a víš, nikdo nechce bejt zlej. Nebo teda já. Ono to totiž dost bolí, když o tobě malý děti řeknou, žes byla zlá. Nebo teda mě to bolí a vadí mi to.


pátek 23. července 2021

nemusíš

 bejt první. Nemusíš vyhrát.


Poslední dobou je to u mě čim dál víc. Tady mantra je nějak víc a víc akutální. 

Ne nemusim vyhrát. Nemusim vyhrát ničí hru na to `udělat z Bestie lepšího člověka`. S čistym svědomím můžu říct, že za poslední 4 roky se vědomě chovám milejc ke všem a všude a pořád. Svojí vnitří bestii vypouštim jen někde a možná poslední rok jsem ji skoro neviděla. Možná to bude tim, že jsem obklopena dost lidma, co jsou neschopný a já si pěstuju větší a větší trpělivost? Nevim, možná jo. V každym případě se vidim, že jsem hodně jiná. Nevim, mě lepší nepřijdu, ostatním možná jo. 

Teď je otázka, jestli se se mnou baví právě proto, protože vidí, jak mě dokážou měnit k jejich obrazu, k jejich spokojenosti. A další otázka je, chci to vůbec? Potřebuju to vůbec? 


Nevim.


V každym případě, nemusim. Nemusim poslouchat věci jako `buď milá`, `nebuď tak zlá` přitom ty lidi si to zaslouží. Zaslouží si to hodně. Nemusim vyhrát, nemusim bejt první. Nemusim bejt jejich vítězství. 

a teď další otázka... Zasloužim si to já? Ne. Nedostávám žádný piškůtky, nedostávám žádný pochvaly, nedostávám nic, jen peskování. 

Nemusim. 

čtvrtek 17. června 2021

prej dobrý

Za jak dlouho se oklepeme? 

To jsme vůbec netušili, nikdo. Měsíc, dva, půl rok, rok, nikdy? Netuším do teď, protože ještě nebyly vánoce. Už proběhlo 9.6., narozeniny. Nikdo jsme se sobě ani slovem nezmínil, možná si nikdo nevzpomněl, možná jsme si spíš vzpomenuli všichhni, ale báli jsme se si to sobě říct...

V každym případě mi teď taťka řek, že už se cejtí líp, že už asi dokáže být sám, `nabejvá svéprávnosti` kterou jsem mu oficiálně vzala a teď už jí chce zpět. Bylo to je takový naše plácnutí, že mam důvod jezdit víc do ústí. Jako takhle, budu tam jezdit dál, ale už není nutnej důvod, prej. Zní to hrozně, ale vlastně to je absolutně parádní. 

Nic méně, jsem dneska do telefonu taťkovi řekla, že trvalý bydliště mam furt u nich a oba jsme ztichli, protože `u vás` už neexistuje. Au. A asi už nikdy existovat nebude, co si budem. 

A přišel doporučenej dopis, asi od notáře ohledně dědictví. Kurva.

Teď mam další 3 víkendy naplánovaný pro sebe, protože mi taťka řek, že to potřebuju. Takže no ústí for Zuza... já to mam taky těžký, víš. Vím. No ale kdyžtak nemusíš jezdit o víkendech, přijeď přes týden, já budu v obýváku a ty si z kuchyně uděláš kancl a budem si lízt na nervy i tak, neboj. 

Au.

Kurva.

Vánoce. To bude těžký.

18. srpna bude těžký.

Jet k tetě bude kurva těžký.

Ale asi se to lepší, dny mimo todle jsou už.. ne dobrý, ale lehčí. 

Au. Chybí mi, hrozně moc.

A potkat Hořejší bude pro mě těžký.

Jet teď na víkend do Zruče, kde bude jiná mamka, co se o mě bude starat, to bude velká zkouška. Ale když to nevyzkoušim, tak to nezjistim..

Kurva.



středa 16. června 2021

vždyť ale já nic neumim

 tak, za 14 dní budu v tom účetním cirkuse 2 roky. Poslední rok byl více méně pracovní peklo. Navalili jsme na mě tunu práce, mohla jsem si vybrat ale. Mohla jsem se nechat vyhodit, nebo mi přidaj `trošku` práce navíc. Za poslední rok jsem slyšela akorát jednou, že sem fakt dobrá a zvládám neskutečnou porci práce a navíc bezchybně, rychle, dobře. Jenom fokin jednou a to potom, co sem se zeptala, proč se děje jeden proces, kterej mi jen přidal práci a umožnil i tý nejposlednější slepici u nás v práci kontrolovat mojí práci. Jenom jednou.


Jasně, můžu skončit, jenže je tu jedno jenže. Já totiž mam absolutně nepojmenovatelnou pozici a nic konkrétního neumim, respektive to není hlavní náplní práce abych mohla říct `jo, todle jsem dělala dva roky a mam v tom dvou letou praxi`. Ofiko jsem Office manager, což nikomu nic neřekne. A co teda dělám? Každej ti u nás řekne, že všechno, krom účtování. Zákaznická péče. Hezký, jenže to v každý firmě znamená něco jinýho, že jo. U nás to je péče o zákazníky od podepsání smlouvy až do jejího ukončení. A mezi tim to obsahuje uplně všechno. Zakládání klientů do všech našich interních systémů. Nastavování ceny v billingu + správa billingu. Vystavování faktur za naše služby, nebo teda teď už to máme `automaticky`, ale ne uplně všechno, tvl co si tu namlouvám, automaticky je tak půlka faktur!. Řešení stížností. Řešení problémů, že něco nefunguje. A samozřejmě, správa pohledávek/zasílání upomínek a řešení jejich reklamací + úzká spolupráce s právníkama. Správa vstupních dokumentů od klienta a jejich příprava na poslání na úřady. Správa vole fokin datovky. Řešení (občas fakt debilních) dotazů od účetních a dalších kolegů. Správa interního systému z pohledu dat - takže tam nejsou kraviny a je to aktuální všechno. No a tim, že v tom interním systému pracuju nejvíc, zaučuju na něj nový nástupy. Pak mam pro jistotu pod sebou oddělení vytěžovačů, jako komplet. Nabírám je, zaučuju, odpovídám na dotazy, vysvětluju, opravuju chyby, vysvětluju chyby a pak samozřejmě i ukončuju, což je teď 28 lidí. Jo, občas vyhazuju lidi. Jezdim několikrát měsíčně do Plzně, protože novej nástup. Nebo přijdou IT kucí a jdem něco vymyslet. Nebo potřebuju od nich něco udělat/zlepšit/opravit, takže si dám služební cestu. A pak dojedu domu a pracuju třeba do 10., protože jsem celej den nepracovala, že jo. Jenže já kurva pracovala, jenom to nebyla hlavní náplň mojí práce. 

Pak tvl na všechno dělám reporty. Nenávidim excel.

Do toho samozřejmě dotazy od naší účetní ohledně nespárovanech plateb - hej kliente, proč si nám poslal tudle platbu? Nebo hej ty, kdo si a proč platíš tudle fakturu ty? a tak. 


a takže když bych si teď hledala práci, tak vlastně nic neumim, žádnou specializaci nemám. Doporučení od nás nedostanu, protože si ten kretén (bývalý šéf) pamatuje přesně tu jednu jedinou botu, kdy mi došly nervy s jednou paní, co nám dlužila 40K a položila jsem jí uprostřed hovoru telefon. A pokaždý kvůli řekne, že já nemám uplně pro-klientskej přístup. Dík. Rok netuší, co dělám, jak to dělám, kde to dělám protože nechodí do práce a neslyší jak si volám s klientama, nebo mluvim s kolegama, cokoliv.

A taky ty nástupní platy 25k jsou pro Zuzanku dost směšný. 

Takže v tom cirkuse budu dál a jednou mě odtamtud odvezou někam, kde bude teplo a měkkoučký stěny.

Jo a vlastně ještě referenční program, komu za co dát slevu, to mam taky pod palcem. A máme přes 800 aktivních klientů. Pro jednoho člověka práce až nad hlavu. Pro 3 lidi práce na full time, zhruba. A já ti z hlavy řeknu o 80% co jsou zač a kolik nám platí a kdo je jednatel, třeba. Ocení to někdo? Ne. Chci to všechno dělat? Ne. Co tři měsíce zkoušim u šéfa vybrečet výpomoc. Nebo větší peníze. Ale tvl 60 už mi nikdo nedá :D 

Dneska jsme odepisovali pohledávky a šéf byl takovej.. překvapenej, že jsem mu z hlavy nedokázala odpovědět, co jsou ty klienti zač, když jsou z roku 2017. Jako jsem dobrá, ale tvl, ne takhle.


Proč to píšu? Protože já vlastně nic neumim a dneska jsem chtěla skončit, ale nemam co kde kam jak . Takže zejtra v 6 zazvoní budík. A někdy na osmou se vykopu z postele. A pak mi holky řeknou, že už tam mam sakra skončit. Nebo mi kolegyně řekne `už nepracuj`... a to je to, co mě vlastně hodně sere. Asi zakážu všem se se mnou bavit o mojí práci. 


Od teď do konce světa se budu bavit jen o počasí. Když teda někdy někoho potkám, protože je 21.02 a já jdu hezky z vesela pokračovat v jednom reportu, juch.

A ty srandy, že co budeš dělat večer? Mít osobní život? TO si nechám už asi uplně stranou. 


středa 9. června 2021

já taky

 hele já vim, že vypadám, jak vypadám. Nejsem modelka, nejsem krysavice, ale i mě taky.


předem řikám, že se za toto dost stydím.

Bylo mi cca 22 - 23 a zbalil mě týpek ze škol v přírodě. Byl tam jako velkej kápo, víceméně druhej nevyšší a víš jak, líbila sem se mu já a já blbá (jo, blbá, teď to vidim) sem se nechala zbalit. Chodili jsme spolu od září do vánoc. Ze začátku to bylo samozřejmě super, ale čim dál víc si vynucoval svoje. Skončila sezona a co teď? Jedem na hory do nějakýho penzionu, hotovo. Když já bych se asi rači vrátila domů, ne, jedeme sem. Já sem to zařídil. Budeme tady a dělat toto a toto a budem za to mít tolik, bude o nás postaráno. Oukej, když si to tak zařídil a bude to tak, tak ok. Na místě Hele, potřebuju abys občas udělala toto, ale jen občas (to bylo ohledně pracovní náplně), jo, dobře, když je to občas. Když to ale dělat nebudeš, tak nás vyhoděj a co pak budem dělat, budem v průseru.. A výplatu si nechám vyplácet já na svůj účet, mám tady ve vsi bankomat, bude to tak lepší, co? No, jo asi jo. 

No a pak si vynucoval věci i jinde. Ne znamenalo ne asi první tři týdny, pak už si vzal, co chtěl a kdy chtěl. Když jsem mu to řekla, tak řekl, že ho tu obviňuju ze znásilnění. Ošklivý slovo a přece to tak není, vždyť se máme rádi. Ale když ti řeknu ne, tak nechci. No ale já se pak neudržim, když se přitulíš, můžeš si za to sama.


Nedávej mi pusu, máš opar. Nezájem. Musim do lékárny, mam opar. Já tam zajdu, buď doma.
Potřebuju jít do drogérie, dáš mi peníze? Přesně odpočítaný.
Nepůjdeme do hospody večer? Mě se nechce, buď se mnou doma.

Na vánoce sem se vracela domů, jízdenku mi koupila mamka, protože sem neměla ani korunu. Proč? Poslední kapkou totiž bylo, že mi dával prášky na odvodnění aby to vypadalo, že mam zánět močáku a musim zůstat na místě. Ne, to je zánět močáku, tady máš bylinkovej čaj a brusinky, k doktorovi nejdeš, todle to spraví. Já se cejtila totálně pod psa, pracovat jsem pořádně nemohla a pak při praní jsem mu vyndala tydle prášky z kapsy. Přiznal to. Já to dělal kvůli tobě, abys nejezdila domů a nezahodila všechno, co JÁ sem pro nás udělal, cos pro nás udělala TY?

Od září do vánoc jsem totálně přerušila kontakt se všema kamarádama, s rodinou, mohla sem se bavit jen s ním a trávit čas jen s ním. Ale na ty twittry dávej, jak si spokojená, jseš že jo? Vždyť já jsem nám to tak výborně zařídil, jinak bys byla někde na pracáku a bůh ví co bys musela dělat za brigády. Vždyť to bych já nedopustil. A budem dneska doma, tam budou akorát cizí lidi a určitě budou opruzovat. Budem doma, nemáš co na sebe, já sem ti dal prát zrovna džíny. 

Fuck me, já jsem byla tak blbá a tak se za to stydim, fakt to beru jako velkou ostudu. 


 a teď si čtu, jak neni potřeba zpřísňovat tresty, protože máme přeplněný věznice.

středa 19. května 2021

alergie vole

 šla jsem dneska do práce a celou cestu jsem fokin plakala, protože všude kolem byly rozkvetlý stromy. A pro jistotu ještě na jedný části sekali kucí trávu.

Ale já tvl nejsem sračka, abych měla alergii, přece. Nikdy jsem nebyla na alergologii, když někdo měl na základce diagnostikovanou alergii, byl velkym terčem, protože je sračka. Alergie na morčata, na pyl, na bůhvíco ještě, sorry, ale to ne, jseš prostě podčlověk.

Jo, přesně tak. Vždycky na pobytech jsem se slezli a probírali alergie, který máme u svejch dětí. Chudák, nemůže kiwi. Hovno nemůže, já taky, když ho snim, tak mam pak chlupatej jazyk a všechno mě svědí, ale je to jídlo tvl. Nebo rajče, tak si ho prostě pořádně umyju, ne? Jo, všichni devadesátky, co jsme jezdili, jsme na to měli stejnej názor. Teda, u  nás, u dětí nám to bylo fuk, oni neochutnaj kiwi, ne my. 

Takže jo, občas naše odpoledne bylo takový, že jsme smrkali, kejchali a vůbec, měli oči jako norci, protože nejsme sračky, co maj alergii. Nejlepší byly odpoledne, kdy ještě byla v areálu čerstvě posekaná tráva, to bylo panečku vysvětlování her. Občas jsme se museli vystřídat v mluvení, protože už to fakt nešlo, ale že bysme si ráno dali u snídaně zirtek? Ani náhodou! Nejsme podlidi! Ne, že by ostatní pro nás byli podlidi, to jenom my, mezi sebou. Všichni, co jsme byli stejně starý, jsme to tak měli. Jednou, jednou jedinkrát si Lukáš vzal zirtec. Víckrát to už neudělal. Nejenom proto, že dostal paniš jako prase, ale taky, protože když kolem tebe je stejná banka uslzenejch zoufalců, tak ti to nevadí, bejt jeden z nich. 

Jo, mluvim o pobytech na Litesu, ráje všech alergenů světa. Obří areál, kde byl každej možnej strom, na kterej existuje alergie a ano, na školy v přírodě se jezdí na jaře, kdy všechno, uplně všechno kvete a tráva se seká co 14 dní. Jo a ještě bazén, kterej byl čistej chlor, pro jistotu. Ježíš, to byly skvělý časy!

Teď už nás tolik nejezdí, protože už nám je třicet a třičtvrtě, jedenáct dvanáctin/jedna a 9 dní, nebo jedna dvanáctina a holt už většina z nás má rodiny. Teda, vlastně, všichni už maj rodinu. Jenom já a jeden instr nemáme rodinu. Já jí nechci a on je buzna. No a proto si taky dáváme aspoň jeden pobyt ročně spolu a je to super. A ano, furt smrkáme o závod, ale ostatní instři už si ráno zobou svoje zirteky a my se jen na sebe kouknem, a ne, nehodíme po nich opovržlivej pohled, to ne, ale kouknem na sebe a víme, že nás dva čeká neskutečně super den. Ideálně, protože jsme fakt dobrý kámoši a jsme na sebe hodný, si dáme kytičku z nějakýho superrozkvetlýho bordelu přímo pod čumák, nebo si hodíme čerstvě posekanou trávu za trencle, nebo si naservírujem rajčata, kiwi žerem na čas a tak. A jasně, mohli bysme si jít do lékárničky pro prášek, ale .. ne, to nejde, my si nikdy svoje alergie oficiálně od doktora přiznat nenecháme. 


A hlavně, zirtek nás uspává. Anoooo, občas bysme si zasloužili na všechny svoje adhd a další hyperaktivitový poruchy naordinovat asi tak tři platíčka naráz, ale to by nebylo ono. Vždyť co by z toho ty děti měly, no? Kdo by jim skákal ráno po postelích? Kdo by po nocích kreslil plakáty na Výběrové řízení na pozici Náměstka ministerstva švihlé chůze a pak dělal výběrko? Kdo by vymejšlel šílený kombinace osmi her, ať je to zábavný celý odpoledne?
Dyť by ty děti hrály akorát vybiku a fóčo celej pobyt. 


To se nám nikdy nestane. 


Sorry, jdu si znova dát řasenku, kterou jsme splakala cestou do práce.



středa 14. dubna 2021

víno?

 včera už toho na mě asi bylo moc, bych to tak hezky shrnula.


víceméně jsem se nastěhovala k taťkovi. Doma v Praze jsem asi tam 56 hodin z týdnu, zbytek jsem nakýblovaná na Skalce. Taťka to zvládá jako kabrňák, ale vždycky je tam nějaký ale. A tak tam jsem. Jsme spolu vyvalený na gauči, koukáme na telku, vybíráme na co se budem koukat, pak to komentujem (Kde jsou trpaslíci, když je to Sněhurka?!?!)  vaříme si, jíme spolu. Vždycky se posadíme spolu k jídlu, občas si dáme něco večer u telky, rozdělujem si lahváče a tak. Prostě, neni tam sám na tadyty ošklivý chvíle, kdy to na nás dolehne, ať se tváříme sebehrdiněji. 

Protože jo, přijedem na návštěvu, zdržíme se na kafe, ale to nezaplní tu prázdnotu, která každej večer přijde. A že ta kurva po každý příjde.

Ne, moc spolu nemluvíme, proč taky, jsme spolu více méně celej tejden. A na něm je vidět, že mě potřebuje a dává to najevo a já sem za to ráda. Co potřebuje ještě víc ale je, je poznat, že neni doma sám. Takže tu nechám skleničku na lince, místo abych jí dala do myčky. Tamhle nechám talířek na stolku v obýváku. Tadyhle zapomenu zavřít okno. Tamhle nechám rozsvíceno. Je to pro mě o to těžší, ale pro koho jinýho to udělat? Vyklidíš prosím myčku, mě se nechce vstávat z gauče a tak. A pak přijde ten okamžik, kdy stojim v chodbě s kufrem a oblíkám se do kabátu a dávám si klíče do kapsy. Achjo. A pak je to ale i naopak, kdy ten kabát sundavám a věšim klíče na háček.

Takže jsem tam. 


ale kdo je kdekoliv jinde pro mě? 

asi je to to víno v lednici. 



sobota 3. dubna 2021

konec

 Měla jsem zrovna volat o update stavu mamky já. Doktor mi řek, že je konec a že se můžem přijít rozloučit. Nestihli to, za hodinu umřela.

Achjo.

To úterý si moc nepamatuju, nějak se mi podařilo přebooknout letenku na sobotu. Téra si vzala dovču a tahala mě, díky bohu, po výletech. Takže Gran Canaria procestována za čtyři dny + těžká opalovačka all the time. Byly jsme i na pláži s černym pískem. Když na sluníčku bylo 35 stupňů. A byly tam vlny. Pečák!
Byly jsme v Teroru, čili v horách. Jedem do hor, vezmem si svetry. BLBOST, byla to blbost! Ale cesta z hor busíkem, ta je k nezaplacení. Bohužel během jízdy si člověk nestihne uzavřít životní pojistku. Tam se nevejdem! Teď, teď už umřem! Nekoukej před sebe, koukej kolem! Ne nekoukej do tý zatáčky! My spadnem z útesu! a tak.

Doma se stejně nedalo bejt, protože dole stavba byla velmi, ale velmi hlasitá. Vrtali tam nějak, že ten zvuk byl fyzicky nepříjemnej. 

A v sobotu na letiště. A letadlo domů. Seděla sem sama! Heč! a dala sem si o tom storýčko a byl na něm vidět pán za mnou, co neměl nasazenej respík. Okomentovala jsem to a přišla mi zpráva, že: snad kvůli tomu všichni neumřou (brečící smíchy smajlík). Odepsala sem, že se vracim na pohřeb, protože mamka během 10 dnů umřela na kovid. Překvapivě, mi už odpověď nepřišla. Nechápu proč.

V neděli sem byla doma. Pfff. Uf. Ty vole. Nějak jsme to zvládli s taťkou, ale bylo to těžký. Obřad, těžký. Ale naši příbuzní jsou úžasní a byli tam :) A pak jsme se sešli ve starym bytě a byl salát a řízky a chlebíčky a pivo a alkohol a bylo to fajn. Nikdy, nikdy, nikdy se neptejte na nikoho z twitru, nikdy. Dozvíte se věci. A nebo se je nedozvíte, že jo! No nic. Jo a naši bráchové jsou super, to kdybych to neřikala dost často. Ale obřad a všechno kolem bych bez akoholu asi uplně nezvládla, co si budem. Nic méně, pít Krakonoše, to je po každý chyba. Je uplně jedno, v jakym stavu si ho dáš, po každý je! to! chyba!

Pomalu si zvykám, že se budu o taťku starat víc. Vařit hlavně. Nenechávat ho samotnýho na dlouho. A tak. Achjo.

Uvidíme, ono to nějak půjde. Bude to muset jít.

A na Kanáry se vrátím!

středa 17. března 2021

Třetí týden

 už jsme tu načaly třetí tejden. Stále španělsky umim akorát  zamávat, pozdravit, říct si o velký pivo, říct si o účet a jak se řekne žralok. Za všechny rady, co říct, moc děkuju, ale já vám znám, já vim, že to je určitě strašně sprostý, takže děkuju pěkně, další lekce španělštiny nejsou potřeba! Ale jste zlatý, samozřejmě.

Už se tu udělalo hezky, dopo je občas zataženo, ale už neprší. Už chodíme na pláž odpo se přismahnout jak debil. Už dokonce koupačka v ocelánu probíhá pravidelně. Jo, včera odpo a dneska odpo, ale vidíš, je to už skoro pravidelně. Je to kurevsky studený, ale vzhledem k tomu, že si celá od písku a na sluníčku je 30 stupňů, tak se to tam na pár temp vydržet dá.

Přemejšlím, že si zítra vezmu na pláž notebook na provokativní fotku, jakože mám beach office, ale asi budu hodná.. Přece jenom tu práci ještě furt potřebuju.

Momentálně je v krámě oferta (hele, tak víc toho umim) na Coronu. Je to taková malá podpásovka. Přece jenom je to z krámu domu docela daleko, asi 500 metrů.. Pronese se to.

V neděli jsme byly na výletě na jihu, válet se na pláži, chodit čůrat do ocelánu.. a pak jsme šly na procházku na duny. Jo, je to pro mě začátek Sahary. Vyškrábaly jsme se na jednu a tam hodinu seděly a čuměly. Duny, ocelán, plachetnice, ticho. 

No a pak sme sedly na busík a jely domů. Nejsem si jistá, místníma (dobře, všema na světě) dopravníma předpisama, ale busíky by asi ani tady neměly předjíždět zprava. Asi ani nemaj spešl rychlost na dálnici, větší než ostatní auta.. Ale co já vim, řídit neumim. 
Každá zatáčka na milimetr, každou ceduli minul o tisíciny metru (jo, milimetry) a celej styl jízdy: jedeš jedeš jedeš a v poslední vteřině to strhneš, jinak se tam nevejdeš. Nebo aspoň tak to pojal náš pan řidič. Zážitek jak prase, pojedem zase! 


A před barákem pokrok, nebo ... Přijela věc, která nasála beton a pak ho hadicí naflusala kolem pozemku (sorry, nejsem dělník, takhle to pro mě vypadalo) (díky za info na instáči, jak se ta věc jmenovala, ale už jí zase nevim!), pak beton uschnul za dva dny a přijel velkej bagr, pogragroval něco a odjel. Přijel malej bagr a začala tam bejt louže. Nejdřív malá a pak obří louže, takže nejdřív velký drbání se na hlavách, co teď. Pak teda nějak popřesunovali hlínu různě tam a sem a zasypali to. Taky jí vydlabali z pod tý betonový věci, co udělali kolem, tak jim to třeba ještě spadne, ale maj sucho! Co se bude dít zítra? No? To je napínavý! V každym případě vysvětlovat na každym callu, proč jsme na staveništi bude trvat dál.

A co dál? Asi nic, mamku pomalu začínaj údajně probouzet a zjišťují, jestli dýchá sama. Táta každý řiká něco jinýho, jestli mu je dobře, nebo má teplotu a tak. 

Přijde mi, že furt řikám, že jsem přismahlá ze sluníčka, ale dneska sem hodně. A pak si vzpomenu na sobotu, kdy jsme ťapaly do centra a zas tak přismahlá dneska nejsem.

Jo a konečně jsme si koupily košíček na mejdla a šampony do sprchy. Instalace proběhla, furt drží! i když vím, že jen čeká, až budem koukat na něco napínavýho a v tu chvíli spadne. A rovnou jsme si pořídily aktivitu (na pláž). Dvě pálky a míček, co neskáče. Na pláži jsme ji ještě nevytáhly (špatný plavky, Zuzo, vypadnou ti z nich prsa), ale na chodbě, panečku, to je jiná. 

A jestli nás nevystěhujou KOLEM PRÁVĚ PROLETĚL PAPOUŠEK!!! za dělání bordelu na chodbě, tak za to, že děláme burgry a guláš a v celym bytě je kouř, protože místní digestoř funguje. Funguje tak, že nasaje kouř a flusne ho do místnosti. 


je to tu boží!













pondělí 8. března 2021

nemáš bejt zlá

 jo, Zuzo, byla si zlá a to máš za to. Po 3 letech si nespolkla ješitnost a napsala si matce, že je zlá. Kdybys to nechala bejt, jako posledních pár let, mohlo ti teď bejt líp. Ale holt i mě přetekla míra sebemrskání a snášení urážek. Holt už to přeteklo a napsala si matce, že jí asi tak špatně neni, když dokáže furt bejt zlá.

No a tak jí dneska odvezla sanitka. 

Mohla si být hodná. Měla si být hodná. Vybrala sis kurva špatnej moment na to se postavit za ségry. 

A teď s tim nic neuděláš.

Se s tim smiř. 



sobota 6. března 2021

erste woche

 jsme tu tejden.

A je jedno, jestli sedim v Praze v kanclu, nebo ve svý kopce tady, ohledně práce. Ale, už tu mam víc světla, protože přišla mother s uncle a opravili tu žárovky u mě v pokojíčku. Takže super. U toho jsem zjistila, že ve válendě, na který spim, je ve vnitř uklizená stará digestroř. Jo, mam pod hlavou digestoř. Cože je jedno, večer si lehnu, dám si špunty do uší a je mi jedno celej svět.

Poslední dva dny tu hodně fouká a včera bylo hnusně. Dneska jsem se vykopala, že si půjdu na pláž číst a před barákem jsem přehodnotila svý plány a akorát došla do krámu pro vodu, protože jsem šla jen v šatech a ne svetru. 

A jsem fakt líná poslední dva dny. Trávim je více méně na židli u stolku a nebo v posteli. No a nebo na gauči u reality show. Včera jsme si daly trochu ginu a dneska jsem měla prvního lehkýho kanárskýho kocáka. 

Taky jsem včera zjistila, že má matka kovid. Nic s tím odsud neudělám a hlavně, není jí tak špatně aby nebyla zlá a jedovatá stále, takže mi je to jedno. Co mi neni jedno, že nakazí tátu a udělá pro to všechno. Zlá zapšklá ba.. ne, takhle se o matkách nemluví, Zůzo, takže je nemocná a přeju si, aby jí co nejdříve bylo dobře. A to jí asi už je, protože už se stihla ptát, kolik jsem tu utratila peněz a jak tu hodlám žít. No, nějak to tu mami zvládnu, neboj se, nepřijde ti španělskej exekutor klepat na dveře.

V práci jsem se snažila vysvětlit, že tu nejsem na dovolený, ale normálně pracuju. Moje chyba, zbytečná snaha. Každej očividně, s lehčím intelektem, si myslí, že jsem tu na dovolený a snažim se vyhejbat práci. Tak jo, žijte si v tom a řikejte si o mě, co chcete. Stejně je to potápějící se loď. Už to neni světlo na konci tunelu s přijíždějícím rychlíkem, už je to hodně děravej titanik. 

Přijde mi, že se tu živim akorát šunkou a chlebem. A asi mi to nevadí, nepřijela sem sem nějak závratně měnit svý jídelní návyky, mami. 

Kanářani jsou milý. V krámě jsou jedině milý lidi. A na ulicích neni skoro nikdo. Na pláži si tě nikdo nevšímá, každýmu si ukradená, díky bohu. 

Nejsou tu naháněči do restaurací. Paráda.

A rostou mi vlasy. Lezou mi do očí a když si je ostříhám, tak se obávám, že už to na zbytku hlavy je tak dlouhý, že budu na jardu jágra. Tak ještě 14 dní a už mi to bude držet za ušima, do tý doby holt palmička. No co, jsme v Las Palmas, tak mam na hlavě palmičku. Jo, je to trošku návrat do fokin dětství, ale co a v místnim větru.. Jo a vítr, lomcuje tu dveřma, i když jsou všechny okna zavřený. Jo a taky prádlo tu schne rychleji, než se pere. 

Zvládla jsem si přivřít už i prsty do okna, ale vzhledem k tomu, že mi nezmodraly a jen se mi odřela kůže kolem jednoho nehtu, asi cajkový.

Třepí se mi tu hodně nehty. A přitom se do sebe snažim cpát vitamíny. Asi to přejde.

A zdaj se mi tu hrozný sny. Dneska se mi zdálo, že jsem v nějakejch šatnách a snažim se utýct před někym a o jednu lavičku jsem zakopla a bolelo to. Bolelo to doopravdy, protože sem kopla kolenem do zdi. Gratuluju Zůzo, jsi jednička v nevědomí sebedestrukci.

Zítra pojedem na pláž na jich ostrova, takže zejtra večer budu náčelník rudá tvář a v úterý už budu opálená! A o to jediný tu jde, že jo. To totiž na všech fotkách bude vidět :)

A to jsou dojmy z prvního týdne. Jsem zklamaná, čekala jsem něco víc? Proboha ne! Mám práci, která mě drží při zemi, takže vim, kolik práce mě čeká a tim pádem, žádný každodenní dobrodrůžo, nic takovýho. Pracuju tu, volný mam večery, neplánovala jsem si objevovat každej den něco super coo nebo cokoliv. Ne. 

Takže zatím jsem nadšená a spokojená. A skoro opálená.



čtvrtek 4. března 2021

otterý!

 včera jsme si šly udělat Otterý! První kanárský Otterý! 

Po celym dni, co jsme hnily doma, protože, světe div se, HO u nás znamená, že fakt pracujem, divný, očividně.. a teda byly jsme doma a pracovaly prostě, jsme se večer v 6 zvedly a vyrazily do města. A šly jsme pjéšo, protože jsem neměly místní legitku na busíky. Na žlutý busíky, který jsou místní, ne modrý, ty jsou meziměstský. Takže oblíct, namalovat a vzhůru ven!

Nejdřív kolem přístavu, kde byly lodě. Okey, tak jinak, kde byly LODĚ!. Obří zaoceánský (sorry, to v ústí moc často nevidíš a na Náplavce taky nekotví) LODĚ a pak TANKERY, a malý tankery a pozor!! BI - TEV - NÍ - KY! A červená záchranářská OBŘÍ loď a pak další BITEVNÍKY a u nich malý bitevníky (ty jsou ještě stále v bitevníkový školce a čekaj, až vyrostou). Ne, nejsme pětiletej kluk, jsme dospělé ženy po třicítce. 

Ten přístav se táhl 3 kilometry, takže teď to bude o lodích, sorry. 

Po bitevnících přišly OBŘÍ nákladní lodě a SUPEROBŘÍ těžební lodě. A pak po týdle industr. části přišla soukromá část přístavu. Plachetnice, plachetničky, plachetničičičky, a čluny. Takže všude stěžně, ráhnový, kormidla a kapitán a loďmistr, vrchní důstojník, plavčík a papoušek. A tim končí znalost lodního žargonu.


A pak ťapy ťapy dál podél oceánu, kde v dálce byly vidět další obří lodě. Menší, větší, víc viditelný, míň viditelný a tak. 

A pak hledat trafiku, kde prodávaj legitky. A pak šoping! Do lékárny pro špunty do uší. Do dekáče pro plavky na opalování se a ručník, na zmrzlinku, do Hopu, kde maj všechny možný píčoviny (hola suvenýry!!) a pak courání kolem obchodů a pak toudle uličkou, pak tamtou uličkou a jé koukej, KATEDRÁLA! a Canisi u ní. Jo, před katedrálou je náměstí a ty hlídaj sochy Canisů. (pro méně zkušené lingvisty - to jsou psi) a tak jsme si tam dřeply na zídku, mezi dva Canisy, daly si cigáro a čuměly na OBŘÍ katedrálu. Kolem běžel běžec a když míjel dveře katedrály, tak se pokřižoval a běžel dál.

A pak zase ťapyťapy tudy a tamtudy a ochání a áchání a pak teda do restaurace. Tapas a pívo. 


No a pak už na cestu domu, blížila se 23. hodina. 


Ježíš, to bylo hezký otterý!

To, že doma pak musíme vidět aspoň dva díly Are you the one? je tajný, ju?








a příště nepoužiju už žádný ťapyťapy a dokonce se vyhnu u slovům jako šmrdličky a ťufky. 


nevim, proč lžu sama sobě! 

úterý 2. března 2021

perfecto

 Odlet byl ten NEJLEPŠÍ nápad!

Je to tu boží. Sedneš si na pláž a je ti celej svět jedno. Nebo spíš takhle, hned jak sem si svlíkla oblečení z letadla, všechno ze mě spadlo. Byl to nejlepší pocit za hodně hodně hodně dlouhou dobu.

No a teda, co byt?
Jako jo, profi fotograf dělá svý. Nic méně, před náma tu byl na dlouhou dobu jen nějaký Juan a ten neměl problém s tim hnuso-rezavym košíčkem ve sprše, kterej byl zaháknutej hákama za sprchu. 
Neměl problém spát pod 5 vrstvama dek (dobře, prostěradlo, deka, larysa a pak dva přehozy přes postel).
Juanovi nevadila plíseň kolem dřezu.
Juanovi nevadilo, že v pokoji nesvítí jedno světlo a je tu tma.

A taky se pan domácí na všechno musí ptát své matky, která tu původně bydlela. Ale žárovku si asi kup, jestli ti vadí, že tu budeš 6 tejdnů ve tmě. Támdle máš lampičku u postele kdyžtak.

Jinak název Renovated apartment - okey, nově vymalováno, čisto a pak to kazí detail jako zreznutá pračka dole, nebo rezavej roh lednice a tak. Ale co no, neni to špína, neni to humus a existovat se tu dá v pohodě.

V neděli jsme se jen flákaly venku. Ráno jsem se šla cournout po promenádě, pak jsme šly na druhou stranu. Přísahám, že jsem se namazala! Ale holt třicítka nestačí. No tak ten výstřih a rukávy doopálim časem. Vlny, oceán, kucí serfařský, slanej vzduch, perfecto. Po vycházce jsme měly plný ruce s dalším flákáním se. A taky válením se na pláži. A taky véčou v místních restauracích. Prostě, klasicky, šichta jako prase.

Je teda pravda, že jsme včera skoro nevylezly ven, nebo teda, nevylezly. Já šla jen na rychlej nákup životně důležitejch věcí jako je šampon, kondiš, pivo, víno, džusík. Ale nejsme tu na dovolený, normálně pracujem. 

Ale to vůbec nevadí, protože tu bude ještě 5 týdnů a 6 dní. 

He, ne nemyslim si, že tu budem jenom 5 tejdnů a 6 dní, myslim si, že si to tu budem muset protáhnout, protože česká vláda je banda neschopnejch opičáků se svrabem a blechama.


Jo a taky, pod oknem máme bagr! Nejlepší zábava na rauchpauzách. Čumíš 10 minut na bagr z 5. patra. Každej pětiletej kluk by s náma za to vyměnil všechny svoje sladkosti a přidal by i tatrovku po staršim sourozenci. (Bereme jen oranžovou!!!).



neděle 28. února 2021

odlet/přílet, všechno dobrý


 5 hodin v letadle plnym Čechů. Zadní část letadla přejmenovaná na fanklub Lubomíra Volného, přední část jako dětský koutek. Seděly jsme uprostřed dětskýho koutku. Matky měly respíky neustále na bradě, protože když něco cpaly do pusy dítěti, nacpaly i sobě. A samozřejmě stály, aby to celý letadlo vidělo. Při všech kontrolách před nástupem samozřejmě hlasitý průpovídky, jak nemůžou dejchat, chudinky.

No nic, 5 hodin v tomdle pekle. Češi se nikdy nebudou chovat kultivovaně, že jo? Vždycky se budou chovat stylem 'hele, JÁ letím na kanáry, je to MOJE dovolená, takže si budu dělat co chci' . Zadní části letadla, fanklubu Lubomíra Volného, bylo dokonce ze strany hlavní letušky pohrozeno, že je zavřou po přistání. 


No nic, 5 hodin pekla. Seděla sem u okýnka, jenže okýnka v tomdle letadle byly dost prapodivně rozmístěný a tak jsem u sebe měla zeď a okýnko bylo v řadě přede mnou a celym ramenem ho zakrejval cestující přede mnou.

No nic, po 5 hodinách jsme byly na kanárech. O tom, jak nikdo nedokázal dodržet dvoumetrovej rozestup, to asi nemá cenu psát. Jak při kontrole zdravotního dotazníku, tak při čekání na kufry. 

Na letišti nás vyzvedl pan domácí a jelo se. Samozřejmě, že se to neobešlo bez faux pas, nebo spíš ... no takhle to bylo: byl to bílej ševrolet (to je pro znalce aut) a vzadu (tam seděla Zuzanka) nebyly okýnka na tlačítko, ale na kličku. A pan domácí mi říká, že jestli si chci otevřít okýnko, tak musim použít kliku. Zuzanka mu odpověděla, že ví, protože, WE HAVE CARS IN CZECH REPUBLIC TOO. Ale já to nemyslela zle, naopak jsme se zasmáli. A pan domácí se toho chytil a pak to při ukazování bytu řikal furt. Tady je lednice, tu asi máte v čr taky, ne? Tady je pračka, kdybyste nevěděly, jak jí použít, tak stejně jako v čr použijete youtube.. a tak dál a tak dál. Hezkej icebreak. Přitom mě mohl vysadit z auta kousek za letištěm a nikdo by ani nepíp. (Jo, jo, být spolucestující v autě, to mi jde!)

No a už to bylo, palmy, větrný mlýny, tankery, zaoceánský lodě, palmy, vlny, tankery, palmy, ikea, vlny, palmy a ty jejich místní domy. Nechci řikat slumy, to ne, ale tady ty domky vypadaj ... Dělali jste taky na základce domečky z krabiček od pitíčka? Jak ji každej obalil jinym barevnym papírem, nakreslil jiný okna, někdo nesehnal pitíčko, tak donesl krabici od mlíka a pak to paní učitelka sestavila na výstavku? Vítejte v Las Palmas.

Pan domácí nám ještě ukázal všechny dobrý restaurace, kam zajít, místní hiper dino (tvl velkej nákup, ze kterýho jsme si uhnaly svalovou horečku na rukách, protože koupíme si všechno a navíc ještě musíme koupit vodu a navíc ještě asi tak sto tisíc litrů corony /Ečko kus/ a dalších věcí)  a pak nám vyprávěl, že nás rád odveze na výlet a tak. 

Po tom, co jsme se usadily na místní kolonádě, promenádě, nevim, sorry! a daly si první čepovaný pivo s jejich houskou se šunkou (tvl rozpečená bageta, oliv. olej, rajčatová směs a pršut) a cigáro, jsme zjistily, že se máme posraně dobře.

A že 10. dubna se sakra rychle blíží.

a že od pondělí jdou čsa do konkurzu. (hádej, co sem lítá?) 

a že TV v bytě napojim na notebook a můžem čumět na netflix.

A taky, že se mi tu kurva špatně spí












.

sobota 13. února 2021

těšíš se?

 za 14 dní budu stát na letišti, v řadě u gatu a cpát se do letadla. Do letadla, který mě odnese na druhej konec světa na 6 tejdnů.

Jedu se tam schovat? Asi jo.
Jedu tam pracovat? Rozhodně.
Jedu si tam odpočinout? Ano.
Jedu tam, abych mohla hodit všechno tady aspoň na chvíli za hlavu? Ano.
Představuju si, že až se vrátim, bude všechno jinak? Bohužel ano, ale vim, že ne.

Nicméně, 6 tejdnů není bůhví jaká dlouhá doba. Je to měsíc a půl. To jsou dva výplatní termíny. Jedna menstruace. 4 velký nákupy. Troje stříhání nehtů na nohou (jo, moc mi nerostou).
Neni to dlouhá doba, ale slibuju si od ní spoustu věcí. A to je asi hodně špatně. Blbý je, že mam velký očekávání už tak strašně dlouho. Takže uvědomit si to teď, 14 dní před odletem, že je to krátká doba, mi už nepomůže.

Všichni se ptaj, jestli se těšim. Ty vole, odjedu z tady těch sraček. Teď mi příjde, víc než dřív, že vláda fakt nemá smysl. Nesmyslný zákazy. Očkování nula. Deprese všude. A hlavně, Rezignace je všude, ta je mnohem horší. Takže jo, těšim, ale za 6 tejdnů se do toho zase vrátim. A tady nebude nic jinak. A já budu chtít utýct na furt.

Blbý je, že se mě teď nikdo neptá, jak se mám. Všichni jen, jak se těšim.

Takže se mam takhle: jsem nervózní. Hodně. Nikdy jsem nejela na tak dlouho mimo. Jo, jsem z toho nervózni. 
Pak jsem taky smutná, protože se nic za tu dobu nezmění. Já si 6 tejdnů užiju skvělýho života, života jako dřív a pak se vrátim sem a to mě sestřelí. A je mi to líto.
A pak, zase nervózni, co když se tu za těch 6 tejdnů něco strašně posere a já tu nebudu? Co když mi někdo blízký onemocní? Co pak? A já budu na druhym konci světa, postovat fotky pláže a oceánu? Zas na druhou stranu, kdo je tady na mě závislej? Nikdo. 
A pak jsem asi i trochu vyděšená, ale to mě vždycky přejde, protože tam budu s Térou. To si vždycky uvědomim a těšim se zas o hodně, hodně, hodně víc.

A jsem šťastná a pyšná sama na sebe, že jsem dokázala na tu nabídku kejvnout a koupit si letenku a všechno. A v práci si to tak zařídit. A vůbec, že do tohodle kanárskýho dobrodružství jdu.


A těším se. Těším se hodně.

Ale prosím, ptejte se spíš, jak se mám. 



pondělí 11. ledna 2021

Milá Zůzo.

Milá Zůzo,


až se jednou budeš ptát, jak ses kdy někdy měla, tak tvl, leden sis zatim posrala na plný čáře. Dneska je 11. a tys doma byla akorát na svejch 7 hodin v posteli a dvě hodiny bloumání po bytě. Vypila si 7 lahví vína, gratuluju, ano, cirhozu si si uhnala definitivně v tomdle období.

Teď sedíš na posteli a čekáš na další Rikoušův lifestream na isnstáči a přemejšlíš, kdy vyvážej sklo, abys to tam celý mohla vynýst. A taky čekáš, až se ti odemkne pračka, protože sis myslela, že čistý povlečení zachrání svět. Nezachránilo. 

A co se zatim tak posralo? Všechno. V práci si od hodně nechutně brzo ráno do takovýho večera, že skoro nestíháš zákaz vycházení (tč. ve 21.00). Co v práci děláš? Tvl nevim, přijde ti, že nic, ale nestíháš se jít ani vyčůrat, protože si tam, debilko, bereš telefon a i tam odpovídáš na teamsech. 

Mělas velkou fakturaci, 700 faktur, půlka vystavená ručně. To je super výkon, ale víš, nikdo ti nepoděkoval, takže ti přijde, žes nic neudělala. A víš, co je nejlepší? Že spoustu těch faktur teď rušíš, protože účetním nedošlo, že půlka fyziků jde na paušální daň a účto na 2021 nepotřebujou. Jo, tak skvělý kolegy máš, protože kdyby ti to třeba řekli, nemusela bys je v první řadě vystavovat, protože by ti to došlo, ne jako jim. No nic. 

Co dál? Vážně chceš vědět co dál? Zítra jedeš do Plzně a tam ti přijde 6 novejch nástupů, který musíš zaškolit na jedničku, protožes to sama chtěla. Jo, jsou to vytěžovači a protože jedeš na Kanáry, za cca 5 tejdnů, tak ti nesmí skončit. Takže motivačka, jak je Trivi nejlepší na světě, ty si boží a všechno je super. 

Jo, nakládáš si teď takový hezký věci, takový `hlavně to neposer` věci, gratuluju. 

A co dás si zvládla posrat? Zvládla ses několikrát hodně opít. Hodně opít ze dvou skleniček vína, moment Rikouš vysílá, aha, tak ne.. co je dneska za den? Jo, už ani nevíš, co je za den. Kurva. Teprv pondělí.

V neděli měl taťka narozeniny, zvládlas mu popřát, to je super. Taťka byl rád :)

No a to je asi celý podle tebe, cos zvládla. Momentálně se stydíš sama za sebe. 

Hele nevim, jestli to přejde. Nevim. Zkus míň pít. Nebo víc. Nebo prostě sekni s tou vyprcanou prací, která tě ničí. Protože jestli nespomalíš, tak tentokrát fakt umřeš. Vzpomínáš na listopad, jak si málem umřela na slepák? Jo? No. A ještě asi předtim rozvedeš Mirouše. A lady eL pošleš doprdele a ta ti to zavaří.

A víš jak, máš vlastní hlavu. Věř jí trochu. 

Jo a to čistý povlečení, to byl super nápad nakonec. Sice je to pocit asi jen na 20 minut, ale je boží.

Takže.

Chval se sama víc. Nejsi taková srágora.


Jo a taky, dneska, když ti Magdička napsala, že o tobě mluvili v Krvavý neděli, tak se ti málem zastavilo srdce, ale byla to Terezka, který si pomohla. A Terezka je skvělá! Díky Terezko :)