pardon tomu, kdo si taky začal zpívat Linkin Park.
Nicméně, je tu standardní shrnutí uplynulýho roku. Jupí. Musela jsem se dost zamyslet nad některejma věcma kolikrát se staly. Třeba kolikrát jsem změnila účes jsem zpočítala: 2x. Ale kolikrát jsem změnila barvu vlasů, to jsem dohromady nedala, pardon. Teď jsou zelený, pokud to někoho zajímá. Před 14. dněma byly modvý.
V roce 2023 jsem si pořídala psa. Byla to dost "rychlo akce", jak je u mě standard. Nebo takhle, že bych chtěla corgiho, to jsem věděla už dlouho. A konečně jsem v bytě, kam může, spolubydlící to neva a mám na něj i čas. Což je paradox, protože byt je v ústí a práce furt v Praze. K práci se dostanu záhy. Po návratu z Kanárů (jo, zase jsem tam byla. Jo, zase jsem se vracela přes Velikonoce zpět a zase na pohřeb, k tomu se asi taky dostanu) jsem si řekla, že za zeptání se nic nedám. První dotaz k ségře, bohužel, od válečků nikoho nezná. Druhý dotaz šel standardně na twitter a hele, za tři dny jsem měla dvě chovky, který měly volný štěňata. Jedna na Slovensku, co má kluky, a jedna u Olomouce, která měla holky. Jednoduchou kalkulací jsem došla k tomu, že chci holku, protože na Slovensko se fakt nemam jak dostat jednoduše a pohodlně. Takže akce Beru Plumov. S paní chovatelkou jsme si vyměnily pár zpráv, pak pár fotek a hele, tudle chci. Původním jménem Aemmy. Pěkný. Měla jsem měsíc na to vymyslet, jak jí budu říkat. Vzhledem k tomu, že jsem na Kanárech zase přečetla pár Zeměploch, tak jsem na ní furt byla a tak je to Angua. Každej, tvl ale uplně KAŽDEJ mi řek, že je to blbý jméno, až pak Téra Méra byla jediná spoko se jménem. Jediná. Takže jsem si na konci května přivezla domu Anguu. A je boží. Je to malej raptor, co žere kabely (od nabíječky, od monitoru, od prodlužovačky, cokoliv), rozcupovala lištu u zdi, dala co proto koberci, ale je zlatá. Teď mi spí pod nohama ve vlaku z Beřkovic. Zatim můj největší rodičovskej úspěch je, že se umí vyčůrat na povel. Nekecám.
Práce: furt sakra boží. Byly jsme na jaře na vodě, kterou jsme komplet celou prochechtali. Füčkův plán zněl, že nesmíme být střízliví, a co řekne Füčko, to platí. A taky v tý partě, která jsme jely, to nebyl nejmenší problém. Pak jsme taky jeli do sklípku a pak jsme si zavedli popracovní čtvrtky a je to tam boží. Jasně, bylo pár průserů, který jsem způsobila. Byl jeden velmi ošklivej, kvůli kterýmu jsem nespala víc jak tejden, než jsem ho "vyřešila", ale řešení se furt neuskutečnilo. Ale už to nade mnou tak nevisí, o to se Füčko s druhym Head of divize postarali. Tak nějak si navzájem kryjem záda. A vlastně se všema mi to tam tak funguje, ne děkuji, práci v ústí si nebudu hledat. Ne nejsem blázen. No a co, že cesta trvá 3 hodiny denně. Ano, je mi líto, že ty ve tvojí práci to tak rád/a nemáš.
Kanáry: opět novej byt. Tentokrát za mě uplně nejlepší. Velkej, na skvělym místě, hezkej a cenově dostupnej (zdravíme ten obří byt, kterej jsme první rok dostaly jako náhradu v ceně 100k měsíčně). Za Davim jsme byly párkrát, do vln jsem čuměla, jak nejvíc to šlo. A taky jsem se ve středu před velikonocema vrátila do ČR na pohřeb. Ahoj teto <3. Asi 5 minut jsem si myslela, že nepojedu, ale pak jsem si uvědomila, že to není rozloučení s ní, ale být tam pro zbytek rodiny. Takže helou letenky o velikonocích, papa našetřený peníze na řidičák :D. Co se dá dělat.
Muži/víno/zpěv: děkuju pěkně za optání.
Přátelé: skončila Krvavá neděle. To mě zamrzelo.
Dál jsem se letos potkala s Kateřinou Velikou a bylo to skvělý, s někym se znáte leta, píšete si ty nejniternější myšlenky a pak se potkáte osobně a víte mezi sebou věci, který nikomu na světě byste neřekly, a najednou si povídáte osobně. A nikde není problém :)
Téru s Kikčou jsem přestala vídat tak často, sakra.
Týnušku taky moc často nevidim.
Kozel proběhl a byl zase tak skvělej. Kamennka s vínem proběhla, samozřejmě.
Ale ne, nežiju smutnej život. Stačilo vysadit lahev vína tejdně, mimochodem. Jsem zastrčená v ústí jenom, nic víc. V ústí, do kterýho každýho zvu.
Tak schválně, kolik lidí ubytuju u sebe na gauči příští rok? :)
Vzhůru do nekonečna a ještě dál.
