já dost nesnášim cizí názvy v běžný řeči. Neni potřeba použít pro český slovo anglický, protože je to in. Přesně takhle. Takže se todle může jmenovat přespřemejšlení a nebo taky Vítejte v mojí hlavě.
Věta "nepřemejšlej furt" je dost na hovno u mě. Já totiž mám v hlavě hrozný věci a mam je tam furt a je jich tam tuny. Když někdo řekne, že vypne, bude sedět a koukat a mlčet a užívat si ticha, tak já ticho nemám. Mám v hlavě spoustu myšlenek, který lítaj sem a tam a zpátky a do stran a míchaj se mezi sebou a nemám v hlavě ticho. Když nechci poslouchat svoje myšlenky, jdu si pustit hudbu. To pak na chvilku v hlavě mam jen písničky. Občas se přistihnu, že vůbec nevim, co mi ze sluchátek hraje a jdu se zase soustředit jen na poslech.
Jak to teda v mojí hlavě vypadá? Třeba teď jedu vlakem, komentuju v hlavě potah sedaček, ta oranžová je tam fakt na divnejch místech, ale chápu, proč tam je, člověk musí vídět, na co si sedá, jinak by mu ta sedačka splynula s okolím. Jako polární liška na sněhu. Jé, jak Hajný z Makova dával toho hranostaje, ten byl tak pěknej. Běhá si celej den po lese, les, ty vado ten les na Lovoši byl super, ježiš, jak mi byla zima, ale ten výhled, ta fotka s tim stromem, to je jak od Arana nebo dub z U Dubu, dám si doma čaj s medem. To zas musim umejt nádobí, plecháček Enter Shikari, kde skončil, přestěhovala jsem si ho, au, bolí mě břicho, musim si sednout jinak, nebo budu blinkat.
A když to neni zkoumání okolí, tak je to vymejšlení co by kdyby. Co kdyby šlo všechno skvěle a já teď řešila hypotéku na nějakej dům, chtěla bych psa, chlupáče, ale zase ne chlupáče, ten když zmokne a taky jsou všude chlupy, zas ale krátkosrstej zmrzne.. Hej dost!
V hlavě mám klid jenom, když jsem mezi lidma, když jsem sama, tak je to peklo. Jenže já jsem sama 17 až 20 hodin denně. Teď jsem od neděle nespala pořádně. Jdu si lehnout unavená, uzívaná, ale jakmile si lehnu, tak se mi rozjedou myšlenky na maximum. Co jsem kde provedla, že mě odepsal, ne že mi odepsal, ale odepsal mě.
Jak je takovýto cvičení na usnutí, projít v duchu zahradou, ke dveřím, chodbou a do pokoje a že si máš všechno představovat do detailů a k prvním dveřím že nedojdeš, protože usneš? Tak ani hovno. Zahradu mam projitou do každýho koutu. Většinou je to z Narnije kus s kombinací Borovice a Neštěmic, podle toho, jestli chci houpačku, nebo ne. A dveře, ty vole, kolik různejch dveří už vim, jak vypadá. A chodba? Koberec je občas s vysokym chlupem, občas jen zátěžák, občas takovej ten dětskej se silnicí a taky, visej tam obrazy. Tisíc různejch obrazů s tisícem různejch rámečků, od vyřezávanejch, po zlatý až od obyč od ikey. A poslední dveře jsou kovový, vysoký, se spoustou zámků, různejch, visacích, západkovejch, kouzelnejch... hele zkoušim to, ale nefunguje to.
Vim, jak to vypnout a spát, ale drogy brát nechci. Ale tak strašně chci mít v hlavě prázdno na dýl jak dvě minuty..
