prej dobrý

Za jak dlouho se oklepeme? 

To jsme vůbec netušili, nikdo. Měsíc, dva, půl rok, rok, nikdy? Netuším do teď, protože ještě nebyly vánoce. Už proběhlo 9.6., narozeniny. Nikdo jsme se sobě ani slovem nezmínil, možná si nikdo nevzpomněl, možná jsme si spíš vzpomenuli všichhni, ale báli jsme se si to sobě říct...

V každym případě mi teď taťka řek, že už se cejtí líp, že už asi dokáže být sám, `nabejvá svéprávnosti` kterou jsem mu oficiálně vzala a teď už jí chce zpět. Bylo to je takový naše plácnutí, že mam důvod jezdit víc do ústí. Jako takhle, budu tam jezdit dál, ale už není nutnej důvod, prej. Zní to hrozně, ale vlastně to je absolutně parádní. 

Nic méně, jsem dneska do telefonu taťkovi řekla, že trvalý bydliště mam furt u nich a oba jsme ztichli, protože `u vás` už neexistuje. Au. A asi už nikdy existovat nebude, co si budem. 

A přišel doporučenej dopis, asi od notáře ohledně dědictví. Kurva.

Teď mam další 3 víkendy naplánovaný pro sebe, protože mi taťka řek, že to potřebuju. Takže no ústí for Zuza... já to mam taky těžký, víš. Vím. No ale kdyžtak nemusíš jezdit o víkendech, přijeď přes týden, já budu v obýváku a ty si z kuchyně uděláš kancl a budem si lízt na nervy i tak, neboj. 

Au.

Kurva.

Vánoce. To bude těžký.

18. srpna bude těžký.

Jet k tetě bude kurva těžký.

Ale asi se to lepší, dny mimo todle jsou už.. ne dobrý, ale lehčí. 

Au. Chybí mi, hrozně moc.

A potkat Hořejší bude pro mě těžký.

Jet teď na víkend do Zruče, kde bude jiná mamka, co se o mě bude starat, to bude velká zkouška. Ale když to nevyzkoušim, tak to nezjistim..

Kurva.

vždyť ale já nic neumim

 tak, za 14 dní budu v tom účetním cirkuse 2 roky. Poslední rok byl více méně pracovní peklo. Navalili jsme na mě tunu práce, mohla jsem si vybrat ale. Mohla jsem se nechat vyhodit, nebo mi přidaj `trošku` práce navíc. Za poslední rok jsem slyšela akorát jednou, že sem fakt dobrá a zvládám neskutečnou porci práce a navíc bezchybně, rychle, dobře. Jenom fokin jednou a to potom, co sem se zeptala, proč se děje jeden proces, kterej mi jen přidal práci a umožnil i tý nejposlednější slepici u nás v práci kontrolovat mojí práci. Jenom jednou.

Jasně, můžu skončit, jenže je tu jedno jenže. Já totiž mam absolutně nepojmenovatelnou pozici a nic konkrétního neumim, respektive to není hlavní náplní práce abych mohla říct `jo, todle jsem dělala dva roky a mam v tom dvou letou praxi`. Ofiko jsem Office manager, což nikomu nic neřekne. A co teda dělám? Každej ti u nás řekne, že všechno, krom účtování. Zákaznická péče. Hezký, jenže to v každý firmě znamená něco jinýho, že jo. U nás to je péče o zákazníky od podepsání smlouvy až do jejího ukončení. A mezi tim to obsahuje uplně všechno. Zakládání klientů do všech našich interních systémů. Nastavování ceny v billingu + správa billingu. Vystavování faktur za naše služby, nebo teda teď už to máme `automaticky`, ale ne uplně všechno, tvl co si tu namlouvám, automaticky je tak půlka faktur!. Řešení stížností. Řešení problémů, že něco nefunguje. A samozřejmě, správa pohledávek/zasílání upomínek a řešení jejich reklamací + úzká spolupráce s právníkama. Správa vstupních dokumentů od klienta a jejich příprava na poslání na úřady. Správa vole fokin datovky. Řešení (občas fakt debilních) dotazů od účetních a dalších kolegů. Správa interního systému z pohledu dat - takže tam nejsou kraviny a je to aktuální všechno. No a tim, že v tom interním systému pracuju nejvíc, zaučuju na něj nový nástupy. Pak mam pro jistotu pod sebou oddělení vytěžovačů, jako komplet. Nabírám je, zaučuju, odpovídám na dotazy, vysvětluju, opravuju chyby, vysvětluju chyby a pak samozřejmě i ukončuju, což je teď 28 lidí. Jo, občas vyhazuju lidi. Jezdim několikrát měsíčně do Plzně, protože novej nástup. Nebo přijdou IT kucí a jdem něco vymyslet. Nebo potřebuju od nich něco udělat/zlepšit/opravit, takže si dám služební cestu. A pak dojedu domu a pracuju třeba do 10., protože jsem celej den nepracovala, že jo. Jenže já kurva pracovala, jenom to nebyla hlavní náplň mojí práce. 

Pak tvl na všechno dělám reporty. Nenávidim excel.

Do toho samozřejmě dotazy od naší účetní ohledně nespárovanech plateb - hej kliente, proč si nám poslal tudle platbu? Nebo hej ty, kdo si a proč platíš tudle fakturu ty? a tak. 

a takže když bych si teď hledala práci, tak vlastně nic neumim, žádnou specializaci nemám. Doporučení od nás nedostanu, protože si ten kretén (bývalý šéf) pamatuje přesně tu jednu jedinou botu, kdy mi došly nervy s jednou paní, co nám dlužila 40K a položila jsem jí uprostřed hovoru telefon. A pokaždý kvůli řekne, že já nemám uplně pro-klientskej přístup. Dík. Rok netuší, co dělám, jak to dělám, kde to dělám protože nechodí do práce a neslyší jak si volám s klientama, nebo mluvim s kolegama, cokoliv.

A taky ty nástupní platy 25k jsou pro Zuzanku dost směšný. 

Takže v tom cirkuse budu dál a jednou mě odtamtud odvezou někam, kde bude teplo a měkkoučký stěny.

Jo a vlastně ještě referenční program, komu za co dát slevu, to mam taky pod palcem. A máme přes 800 aktivních klientů. Pro jednoho člověka práce až nad hlavu. Pro 3 lidi práce na full time, zhruba. A já ti z hlavy řeknu o 80% co jsou zač a kolik nám platí a kdo je jednatel, třeba. Ocení to někdo? Ne. Chci to všechno dělat? Ne. Co tři měsíce zkoušim u šéfa vybrečet výpomoc. Nebo větší peníze. Ale tvl 60 už mi nikdo nedá :D 

Dneska jsme odepisovali pohledávky a šéf byl takovej.. překvapenej, že jsem mu z hlavy nedokázala odpovědět, co jsou ty klienti zač, když jsou z roku 2017. Jako jsem dobrá, ale tvl, ne takhle.

Proč to píšu? Protože já vlastně nic neumim a dneska jsem chtěla skončit, ale nemam co kde kam jak . Takže zejtra v 6 zazvoní budík. A někdy na osmou se vykopu z postele. A pak mi holky řeknou, že už tam mam sakra skončit. Nebo mi kolegyně řekne `už nepracuj`... a to je to, co mě vlastně hodně sere. Asi zakážu všem se se mnou bavit o mojí práci. 

Od teď do konce světa se budu bavit jen o počasí. Když teda někdy někoho potkám, protože je 21.02 a já jdu hezky z vesela pokračovat v jednom reportu, juch.

A ty srandy, že co budeš dělat večer? Mít osobní život? TO si nechám už asi uplně stranou. 

já taky

 hele já vim, že vypadám, jak vypadám. Nejsem modelka, nejsem krysavice, ale i mě taky.

předem řikám, že se za toto dost stydím.

Bylo mi cca 22 - 23 a zbalil mě týpek ze škol v přírodě. Byl tam jako velkej kápo, víceméně druhej nevyšší a víš jak, líbila sem se mu já a já blbá (jo, blbá, teď to vidim) sem se nechala zbalit. Chodili jsme spolu od září do vánoc. Ze začátku to bylo samozřejmě super, ale čim dál víc si vynucoval svoje. Skončila sezona a co teď? Jedem na hory do nějakýho penzionu, hotovo. Když já bych se asi rači vrátila domů, ne, jedeme sem. Já sem to zařídil. Budeme tady a dělat toto a toto a budem za to mít tolik, bude o nás postaráno. Oukej, když si to tak zařídil a bude to tak, tak ok. Na místě Hele, potřebuju abys občas udělala toto, ale jen občas (to bylo ohledně pracovní náplně), jo, dobře, když je to občas. Když to ale dělat nebudeš, tak nás vyhoděj a co pak budem dělat, budem v průseru.. A výplatu si nechám vyplácet já na svůj účet, mám tady ve vsi bankomat, bude to tak lepší, co? No, jo asi jo. 

No a pak si vynucoval věci i jinde. Ne znamenalo ne asi první tři týdny, pak už si vzal, co chtěl a kdy chtěl. Když jsem mu to řekla, tak řekl, že ho tu obviňuju ze znásilnění. Ošklivý slovo a přece to tak není, vždyť se máme rádi. Ale když ti řeknu ne, tak nechci. No ale já se pak neudržim, když se přitulíš, můžeš si za to sama.

Nedávej mi pusu, máš opar. Nezájem. Musim do lékárny, mam opar. Já tam zajdu, buď doma.
Potřebuju jít do drogérie, dáš mi peníze? Přesně odpočítaný.
Nepůjdeme do hospody večer? Mě se nechce, buď se mnou doma.

Na vánoce sem se vracela domů, jízdenku mi koupila mamka, protože sem neměla ani korunu. Proč? Poslední kapkou totiž bylo, že mi dával prášky na odvodnění aby to vypadalo, že mam zánět močáku a musim zůstat na místě. Ne, to je zánět močáku, tady máš bylinkovej čaj a brusinky, k doktorovi nejdeš, todle to spraví. Já se cejtila totálně pod psa, pracovat jsem pořádně nemohla a pak při praní jsem mu vyndala tydle prášky z kapsy. Přiznal to. Já to dělal kvůli tobě, abys nejezdila domů a nezahodila všechno, co JÁ sem pro nás udělal, cos pro nás udělala TY?

Od září do vánoc jsem totálně přerušila kontakt se všema kamarádama, s rodinou, mohla sem se bavit jen s ním a trávit čas jen s ním. Ale na ty twittry dávej, jak si spokojená, jseš že jo? Vždyť já jsem nám to tak výborně zařídil, jinak bys byla někde na pracáku a bůh ví co bys musela dělat za brigády. Vždyť to bych já nedopustil. A budem dneska doma, tam budou akorát cizí lidi a určitě budou opruzovat. Budem doma, nemáš co na sebe, já sem ti dal prát zrovna džíny. 

Fuck me, já jsem byla tak blbá a tak se za to stydim, fakt to beru jako velkou ostudu. 

 a teď si čtu, jak neni potřeba zpřísňovat tresty, protože máme přeplněný věznice.