Už jenom 15x se vyspíme a je tu Národní den Zuzanky a Terezky! Juhuuuuu, dala jsem další rok. Opět, jsem se nikde nenechala zabít autem/busem/vlakem svojí nepozorností, nikdo se mnou nenaboural, žádný letadlo se mnou nespadlo, ani žádnej výtah (jo, těch 9 kilo se pozná!!) a prostě jsem to dotáhla k 33.
Za ten rok se toho stalo tuna ale! nezměnila jsem práci, zůstala jsem tam, kde jsem a jsem tam spoko. Spolkla jsem svojí hrdost, hodněkrát, ale vyplácí se to. Mám se tam skvěle. Tak dál: jela jsem na tábor, měla jsem kluka, velmi jsem omezila pití alkoholu, přestěhovala jsem se do Ústí, přestala jsem si nechat srát na hlavu (a proto) odešla jsem z tábora, přibude mi jedno tetování, neměla jsem vážnější úraz ani jsem nebyla hospitalizovaná, ale vzala jsem si svojí první neschopenku.. bylo toho hrozně moc.
Poznala jsem nový skvělý lidi, ale poznala jsem i lidi, který fakt ve svym životě nechci a pozor, tak je tam nemám a to je velkej rozdíl. Co ještě.. omezila jsem nakupování oblečení, protože tvl, to stěhování bylo strašný. Nechala jsem si narůst vlasy trochu... A vzhledem k tomu, že už 9. května jedu na pobyt, tak jsem se vrátila i na školy v přírodě :D
Jo, 10. května se probudim ve svý posteli v orlím hnízdě, vylezu na střechu a budu spoko. Pak půjdu na snídani, dáme si s Karlem panáka na oslavu, nandám asi 50 mističek lupínků, namažu asi tak 15 chlebů a rohlíků marmeládou, dám si čajíček a chleba s máslem a celej den bude prostě bá ječ nej!
Jo.
