Tak přesně TAKHLE začíná průser. Přesně toudle větou. Protože on je ten nejhorší člověk na světě, kterýho můžu potkat tendle rok. Co rok, pětiletku,! Co pětiletku, dekádu! Je to člověk, u kterýho by se mi měla v hlavě rozeřvat poplašná siréna a měla bych ho okamžitě poslat do hajzlu. Nebavit se sním a nějaký potřásání rukou na seznámení? Neexistuje, zapomeň na to, protože je to póvl. Je to srab. Je křivej jak dráty do betonu (jistě, todle mě naučil von, že jo, takže to budu používat od konce života. Nebo min.pětiletku, než poznám dalšího takovýho debila s jinym pořekadlem). Kašle na Tebe. Bude Tě mít rád akorát dva večery v měsíci. Nic mu nepodávej, žádnou ruku, neřikej mu svoje jméno. Zapomeň to jeho! (aspoň ho nebudeš googlit a pak vzdychat blahem, protože je přece úžasnej. Není! Vzpamatuj se!). Ne.
No ne, že jo. Takže se do něj okamžitě zabouchnu. Totálně. Protože mě oblbne smskama, ve kterejch je super. Pak, vole, srandičky, vtípečky, super pokec u obědů, kafíčka, srandičky, letmý doteky. A pak vole, až si mě omotá kolem malíčku, fuck off. Já na Tebe nemám čas, mam toho moc, klidně si, vole, umírej touhou po mě. Seď doma, měj debilní úsměv na rtech, čekej na mý smsky. Já teď toho mam moc. Vyhlížej mě z okna, třeba se na tebe podívám když půjdu kolem. Jo a pak zmizím na 2 měsíce. Ale během nich si zase udělám 3 dny čas, abych si tě získal zpátky, abys náhodou nezačla přemejšlet o tom, že za to nestojím.
Sečteno podtrženo, modrooký blonďáci jsou na hovno. Nebo možná ne. Nebo možná všichni ne, jen ten jeden. A nebo jen ten jeden je dokonalej a zbytek je na hovno.
Protože, když jáhoasimiluju. Dej si facku.
