loni někdy v červnu mi přišla zpráva od Toma, že v květnu jedem znova s Rudnou na pobyt a ať si udělám čas v kalendáři a já se od tý doby začala těšit. Loni to totiž byla jedna velká jízda, všechno bylo skvělý a letos to nemělo být jiný. Jenže, někdy od prosince mě těšení se přešlo. Zjistila jsem, že svý narozeniny bych raději slavila v práci, s těma lidma tam. Nicméně, vycouvat z toho pobytu byl nesmyl, takže jsem v práci řekla, že bohužel, zase na svý narozky budu mít dovolenou a budu je slavit s jinýma nejlepšíma lidma na světě. Füčkovi to bylo hrozně líto, ale jsme dospělí a můžeme to oslavit dodatečně. Já vim, že to není takový, jako v ten den, ale zvládnem to. A tak jsem jela. A:
Strašně všem těm dětem závidím, že se zítra zase potkají ve škole. Stejně tak i učitelům. My se všichni potkáme totiž až za rok. A to i mezi sebou náma instruktorama, až za rok v tomdle složení.
Proč je to nejlepší pobyt? Díky dětem. Díky učitelům. Díky instruktorům a i kvůli tomu, že tam slavim narozeniny. S dětma je to paráda, easy going, jsou strašně správný. Samozřejmě, že někdy někdo protáhne ksicht, že todle dělat nebudou, na to maj moc nóbl hadry (ne, ty s nejvíc nóbl hadrama ne, těm je to jedno), nebo udělá nějakou zákeřnou sviňárnu, aby vyhrál, ale to jen ten první den. Po prvním uspávání už jsou všichni na správný vlně, bych tak řekla. Stačí se jen nechovat jak kokot, to z obou stran.
Díky učitelům, který nám dávaj veškerou důvěru, kterou jsme nikdy nezklamali a nikdy ani doufám nezklamem. A taky protože se s náma baví a furt a rádi. A já se strašně ráda bavim s nima, zdravíme tkaničky od bot, a děláme si takový hezký milý srandy ze sebe. Jsem si jistá, že už si navzájem můžem říct cokoliv a toho druhýho neurazíme. Teda, asi jo, pokud bysme chtěli, tak asi jo, ale nedokážu si představit, že bysme někdo todle si chtěl udělat.
Díky instruktorům, protože jsou to všichni profíci, vědí co dělaj, jsme na stejný vlně. Jasně, není to bez nedorozumění, to ani nejde, ale furt fungujeme na 100%. A pak teda zapomeneme vyhlásit výsledek noční hry :D no co, tam stejně šlo o zážitek, ne výsledek. :D A taky si pomáháme navzájem u všeho a furt. Není mezi náma ani jeden sobeckej blbeček, furt o sobě víme a když jeden něco zapomene, než se stihne otočit, že se pro to vrátí, druhej už mu to podává. Nebo třeba, když tady Růženka si sedne večer na studenou židli a ráno se probudí s chřipkou, tak si vezmou její děti. Jenže, jít ležet místo toho, abych byla u tědlech dětí? ANI NÁHODOU!, takže jsem to přerazila práškama a mám víkend na marodění. Jsou to maličkosti, který mi ten pobyt udělaly báječnej. "Fůj" "ses viděl v odraze, viď?" "My jsme teď uplně synchronizovaný!" "Jo, můžem dělat akvabely!" a nebo zjednání si klidu na poslední snídani a ohlášení, že mi vyšel pozitivní těhotenskej test. To zaskočilo i mě, musim říct. To ticho u našeho stolu bylo chvilku ohlušující, tam jsme fakt zjistili, kam až se dá u nás zajít. :D Oukej, možná by to někdo jinej nevydejchal, ale spíš by to Áda u nikoho jinýho neudělal. No co, každej máme takový kamarády, jaký si zasloužíme.
A tim bych to zakončila, každej máme takový kamarády, jaký si zasloužíme a já s nima trávim ty nejlepší dny roku. A že většina z nich je můj kamarád jen na 5 dní v roce? No a? Lepší 5 dní, než žádnej. A že někomu je 12 a někomu přes 60? No a? Kdo řiká, že kamarády můžu mít jen ve svý věkový kategorii :)
A letos bez debilního nápěvku! YES!!!
