Měla jsem se dobře a už se tak nemám.
Potkala jsem člověka, kterej mi ukázal, že můžu bejt milovaná, že na mě někdo může čekat a těšit se na mě. Že můžu bejt chtěná. Prostě mě měl rád a ne proto, protože jsem z rodiny. Byl to cizí člověk a já jsem během okamžiku sestřelila všechny svoje obraný zdi a přitom jsem zůstala šťastná. A pak jsem si to uvědomila a začla sama sebe děsit a pak jsem se 5 minut chovala jako moje matka a celý, celý uplně fokin celý jsem to poslala doprdele. Blbý je, že to vidim teď, předtim jsem se zachovala tak, jak jsem to viděla celej život. Grrrrr, kurvaaaa, doprdele.
A nevim, jestli se to spraví, nebo už radši nadosmrti zůstanu sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat