víš jak, spousta z nás má kamarády. Kamarády, co si přidá na facebooku a tím to pro něj hasne. Jo jasně, ještě je využije, když něco potřebuje. Takový já mám samo taky. A pak mam takový, kteří jsou pro mě extrasupermegasoft (všimni si stupnice curaprox) důležitý. Nebo já pro ně. Máme to vzájemný. Takový přátele mít je hrozně důležitý. Nebo absolutně zbytečný, protože ti otravujou život. Pro mě je to to první. Já bych bez nich byla totálně v píči. Mě stačí je vidět a mám skvělej den. Možná proto, že vždycky když se potkáme, tak si ten den užijem. Neskutečně. Takovej ten den, co časem sice zapomeneš, ale když se o něm někdo zmíní, tak ho z fleku převyprávíš. Bez zbytečnejch kurdlinek, přilepšovacích lží a všeho. Je to prostě tvůj super den. Díky tvým kámošům. Teda pokud jim řikáš kámoši, někdo používá soulmates... Ale pro mě soulmates NEVER DIE, takže s tím dost šetřím. Ale mám už jich pár. Respektive fakt dva. Oni to vědí.. Proto si i voláme dnes a denně, nejen že potřebujem vědět, jak se máš, ale chcem vědět kde si a. ... Fakt já chci vědět jak se máš. Už jen z toho, za jak dlouho vezmeš telefon to vim. Víš? Já vim, že víš. Ty víš, že vím. A tak, proto si to tak zvedáme. Já vim, že oba teď sedíte a přemejšlíte nad zítřkem. Nejen co s programem pro děti, ale jak zvednout ostatní instry a co poslat mě. Protože víte, že když mi pošleš obal do bonbarů, tak se rozzářím, ale chcete mě mít tak i za týden. A chcete něco na oplátku a tak já teď dopíšu a jdu vám vyrobit obálku a napsat psaní.
Až po zítří se dozvíte, jak to já mám zase těžký. Děkuju vám, protože vy mi to ulehčíte. Já v to nedoufám, vy to víte. Rovnováha. Díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat