prostě nechci

 zase někoho přesvědčovat, že doopravdy jsem si jistá, že nechci děti.

To je furt dokola a je uplně jedno, co řeknu za důvod, protože přijde ta věta: no neboj, oni ti zatikaj biologický hodiny a do roka máš dítě.

TVL ani hovno, nebudu. Nechci děti, protože na to prostě nemám. Nemám na to, vychovat dítě. Nemám na to, dát mu všechnu lásku světa, protože prostě jí v sobě nemam. Nemám na to, abych nevybouchla a na to dítě neřvala po 10 vteřinách. Jsem taková. A, naštěstí, to o sobě vim a dokážu si to přiznat. Nechci, aby moje dítě, jakýkoliv dítě na světě, mělo za matku někoho, kdo na něj jen křičí. Protože prostě startuju neustále. Nemám trpělivost. A nikdo na světě si nezaslouží dětství ve kterym na něj matka bude jen řvát a bude zlá. Já na to prostě nemám, já bych přesně taková matka byla. A vim to a proto dítě mít nebudu. 

A taky je tu lidí jak sraček, není nutný porodit dalšího.

A taky nechci svýmu, a ani žádnýmu jinýmu, dítěti vyprávět o tom, co byli lední medvědi a proč už nejsou. 

Neberu to jako selhání, beru to tak, že sem si to už dávno dokázala přiznat a proto mít dítě nebudu. Vyprodukovat živýho tvora, kterýmu zkazim život? Je to nutný? Aby moje okolí bylo spokojený? Asi ne, Time.

A ne, věta 'to bude ale tvoje, to bude UPLNĚ jiný' ne, taky ne. Jakože to ze sebe dostanu, a najednou mi to v hlavě přepne a do smrti to budu mít jinak? hm, možná 3 tejdny po porodu. Navíc napůl u porodu umřu a já v tý hlavě ale budu mít zastrčeno, že tendle malej člověk mi způsobil totální muka a časem mu to začnu vyčítat, ne vědomě asi, ale začnu ... 

'Budete na to dva.' Jasně, jenže já pak začnu bejt zlá i na toho druhýho člověka. Budu mu vyčítat uplně všechno a budu fakt prvotřídní megera., protože ze si budu všechnu svojí frustraci vybíjet na něm a pak časem na dítěti. Nikdo nedokáže bejt s uječenou megerou, která má věčně blbou náladu, nevíš proč ale rozhodně víš, že za to můžeš ty. 

Jo, hlídala sem neteř a synovce. Jo, nejsem schopná mít děti. Byla jsem zlá teta a víš, nikdo nechce bejt zlej. Nebo teda já. Ono to totiž dost bolí, když o tobě malý děti řeknou, žes byla zlá. Nebo teda mě to bolí a vadí mi to.