nemusíš

 bejt první. Nemusíš vyhrát.

Poslední dobou je to u mě čim dál víc. Tady mantra je nějak víc a víc akutální. 

Ne nemusim vyhrát. Nemusim vyhrát ničí hru na to `udělat z Bestie lepšího člověka`. S čistym svědomím můžu říct, že za poslední 4 roky se vědomě chovám milejc ke všem a všude a pořád. Svojí vnitří bestii vypouštim jen někde a možná poslední rok jsem ji skoro neviděla. Možná to bude tim, že jsem obklopena dost lidma, co jsou neschopný a já si pěstuju větší a větší trpělivost? Nevim, možná jo. V každym případě se vidim, že jsem hodně jiná. Nevim, mě lepší nepřijdu, ostatním možná jo. 

Teď je otázka, jestli se se mnou baví právě proto, protože vidí, jak mě dokážou měnit k jejich obrazu, k jejich spokojenosti. A další otázka je, chci to vůbec? Potřebuju to vůbec? 

Nevim.

V každym případě, nemusim. Nemusim poslouchat věci jako `buď milá`, `nebuď tak zlá` přitom ty lidi si to zaslouží. Zaslouží si to hodně. Nemusim vyhrát, nemusim bejt první. Nemusim bejt jejich vítězství. 

a teď další otázka... Zasloužim si to já? Ne. Nedostávám žádný piškůtky, nedostávám žádný pochvaly, nedostávám nic, jen peskování. 

Nemusim.