stala se věc, co se nikdy nestala. Právě jsem doháčkovala šálu. Poprvé v životě jsem něco dokončila. Něco, co jsem začala ručně vyrábět a dodělala jsem to a vypadá to nějak. To je velká věc. Šálu jsem začala už asi 6x naposled dole na Podolí a jako vždycky, nikdy jsem jí nedokončila.
takže co s ní? Mám ji někomu dát? Komu? Nikdo neocení, jak velká to je věc. Spíš na tom najde milion chyb a o to já uplně nestojím. Nechám si jí. Budu jí nosit a vždycky, když jí budu mít na sobě, budu mít dobrej pocit ze sebe. Doufám aspoň. Doufám, že vždycky, když si jí budu oblíkat, budu si oblíkat 20 hodin svýho času. Mojeho času. Času, co jsem investovala do sebe. I když na začátku jsem to netušila, vůbec. Na začátku to byl jen boj dodělat další řadu a neposrat to jako vždycky. A pokaždý budu mít dobrej pocit.
Že by mi ji někdo pochválil? To vůbec nehrozí, je to obyčejná, černá, háčkovaná šála. Nic zajímavýho na ní není, aspoň pro okolí. Pro mě speciální. Je totiž moje a stvořily ji tydle dvě ruce. Moje ruce.
A tak si dám zase dárek k vánocům sama sobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat