splín

 je tu! Je tu podzimně-zimní-vánoční splín. Dneska jsme u ségry pekly cukorví a hele ho. Všechno dělám špatně. Já vim, že mi tadyty ruční práce fakt nejdou a že vykrájený cukroví nebude na plechu vyskládaný do perfektních řad, aby se ho tam vešlo co nejvíc. Já vim, že marmeládou bude napatlaný buď moc, nebo málo, nebo marmeláda bude uplně všude. Protože pokud mi nedáš přesný perfektní dávkovač, tak to nezvládnu hezky, funkčně ano, ale hezky ne. Nedokážu dělat perfektní kuličky, ale asi tak dvacetihrany. Nebo to budu jednu kuličku válet dvacet minut a rozhodně, nebudou všechny stejný. Sorry, neumim to. Stejně jako neumim hezky psát, jako každá holka. Sorry. Dokážu za to spoustu jiných věcí, ale ty nikoho zrovna teď nezajímaj. Teda oni je nezajímaj po celej rok, co si budem. 

A pak taky nejim spoustu věcí, protože mi prostě nechutnaj. Houby, třeba. Maj pro mě hnusnou chuť a jsou takový.. houbovitý. Takže je nejim. Stejně jako sushi. Nejim syrovou rybu, je syrová a nechutná mi ani vařená. Smrdí. Divně chutná. Nejim akovádo, protože je to předražená věc bez chuti.. Nebo s takovou divnou chutí, co mi nechutná. A tak si k obědu sushi nedám, nepůjdu na running sushi, i když tam přece nemaj jen rybový věci. A todle mě pokaždý hrozně srazí na zem, když dělám něco jinak, než ostatní a jim to vadí. Jo, vadí jim to, i když se snaží dát najevo, že ne. A tak nakonec obědvám v jiný místnosti na válu, kterej je celej od tý pochcaný mouky, protože cukorví. Cukroví, který mi nejde. A to jsou chvíle, kdy bych si dala jeden prášek na doboru náladu, ale ten neexistuje. 

A tak sedím a dělám takový hezký cvičení, kdy si řikám, že se mi všechno jen zdá, že si to dělám sama ve svý hlavě. Pak si vyjmenovávám věci, co mi narozdíl od všech těch rukodělnejch mrdek jdou. A většinou to pomůže. No a někdy ne, a tak se zvednu a jdu domů pod peřinu. A do lednice pro lahev vína. 

a todle píšu z ústecký nádražky, která se stala kavárnou. A já si nemůžu dát to jejich výborný kafe, protože bych už dneska neusnula a furt se mlela ve splínu a to nechci, protože zatim se stačí vždycky ráno pobudit a včerejšek je už pryč a dneska je to ok. A sedím tu sama a je mi posraná zima.

Protože teď to vypadá, že už mi bude vždycky jenom zima.