prej dobrý

Za jak dlouho se oklepeme? 

To jsme vůbec netušili, nikdo. Měsíc, dva, půl rok, rok, nikdy? Netuším do teď, protože ještě nebyly vánoce. Už proběhlo 9.6., narozeniny. Nikdo jsme se sobě ani slovem nezmínil, možná si nikdo nevzpomněl, možná jsme si spíš vzpomenuli všichhni, ale báli jsme se si to sobě říct...

V každym případě mi teď taťka řek, že už se cejtí líp, že už asi dokáže být sám, `nabejvá svéprávnosti` kterou jsem mu oficiálně vzala a teď už jí chce zpět. Bylo to je takový naše plácnutí, že mam důvod jezdit víc do ústí. Jako takhle, budu tam jezdit dál, ale už není nutnej důvod, prej. Zní to hrozně, ale vlastně to je absolutně parádní. 

Nic méně, jsem dneska do telefonu taťkovi řekla, že trvalý bydliště mam furt u nich a oba jsme ztichli, protože `u vás` už neexistuje. Au. A asi už nikdy existovat nebude, co si budem. 

A přišel doporučenej dopis, asi od notáře ohledně dědictví. Kurva.

Teď mam další 3 víkendy naplánovaný pro sebe, protože mi taťka řek, že to potřebuju. Takže no ústí for Zuza... já to mam taky těžký, víš. Vím. No ale kdyžtak nemusíš jezdit o víkendech, přijeď přes týden, já budu v obýváku a ty si z kuchyně uděláš kancl a budem si lízt na nervy i tak, neboj. 

Au.

Kurva.

Vánoce. To bude těžký.

18. srpna bude těžký.

Jet k tetě bude kurva těžký.

Ale asi se to lepší, dny mimo todle jsou už.. ne dobrý, ale lehčí. 

Au. Chybí mi, hrozně moc.

A potkat Hořejší bude pro mě těžký.

Jet teď na víkend do Zruče, kde bude jiná mamka, co se o mě bude starat, to bude velká zkouška. Ale když to nevyzkoušim, tak to nezjistim..

Kurva.