pondělí 16. září 2013

Asian Tour aneb finally met Jiří Kučera

Jiřin Kučera pro měl hroznej pojem. Historky o něm jsou ty nejšílenější a nejvtipnější, co po firmě kolujou. Největší drátěník firmy. No a konečně jsem ho měla potkat osobně na jednodenních akcích na Moravě. Trojboj Brno, Olomouc a Ostrava zněl super, ne? A jednodenní akce, to byla vždycky pohoda, takže proč ne.
Výlet začal v pondělí ráno na Hájích kdy chcalo a byla bouřka. V pět ráno bouřka v Prahe? Prosim? No nic, doplavaly jsme k autu, kde nás miniautem převezly holky z kanclu k tranzitu, kde na nás už čekal týpek v kraťsech a tričku. My byly ve svetrech a bundách. Teda Pinda byla, já byla bosá, kalhoty vytažený co nejvejš a jen v tričku, protože sedět v mokrejch hadrech celou cestu až do Brna by bylo pěkný peklo...

Ale dobrý, podáš ruku, dostaneš pusu a jedem. Pohodička. Fakt. Hraje ti super songy, když se vybije repráček, začneš si povídat. Ano, mistr Kučera je fajn společník na dlouhý cesty. Samozřejmě přišla řada na vtipy. Po Mourkovi pustil volant a kouknul se na mě jak děda na vnučku co řekla, že už dávno měla sex. A trojku s holkama. Ale jelo se dál.

Brno bylo peklo. Chcalo, nepříjemný lidi. Málo lidí. Kravky šéfky. Děs. Navíc se ti donese info, že nemáš kde spát... a na konci dne ti zvedne náladu týpek, kterýho zastavíš s dotazníkem jen tak z prdele, protože procházel a už tam nebyly ani žádný školy, nic... A fajn ti zvedne náladu, takže dík. Až dostuduješ pojď do činoheráku.
Spát máme kde. 30 Km od Olmíku v Chatě Jeskyňka. Bože, co to bude za díru? Dostanem se tam tranzitem? No nic, jedem. Zastávka pro rum nutná. Jedem, jedem, jedem. Pořád jedem. Dorazíme na konec silnice. Pokyn jeďte dál. ... a vjedem k ooooobrovský rakvi a křížem. Bože, kde to jsme? Aha, pomníček, špatná odbočka.. Cestu si krátíš diskuzí o Game of thrones. Nakonec sme dojeli. Když už sme si 10x mysleli, že jsme ztracený tak na nás vykoukla Chata Jeskyňka. Jeskyně vedle úžasný chaty. Provozní super chlápek. Zpíval a hrál na kejtru, manželka hraje na housle.. Idylka. Nechtělo se nám ráno domů.

Ráno? Jiřin naspal hodinu. Šel spát totál na sračky. My ostatní naspali víc, ale kdyby sme měli chodit po čáře.. teda kdyby byl někdo schopnej tu čáru rovně nakreslit..  Jo cesta s nim do Olmiku stála za to... Vyjíždíš za sluníčka, na kopci na tebe vykouknou za obzorem nad mrakama Jeseníky, začnou ti hrát Placebo a ty sjíždíš z kopce do mlhy a máš se dobře.

Olomouc je nejlepší město Asie. Jsou tam hodní a milí lidé. Maj dobrej burčák. A Ostrava? Je gheto Asie. Posraný čůráci nám vybrali auto, takže já a moje 8 dní stará občanka sme se rozloučili. Vzala sebou peněženku, batoh a všechno důležité ve vnitř. Lahev rumu included.

no nic méně, Jiřin naspal za ty 3 dny 6 hodin. Protože v Ově musel jít na Stodolní že jo. Což mimochodem je docela nuda. Ale maj tam dobrej gyros. A spaní v ově bylo peklo. děs. hrůza. prostě radši čůráš z balkonu, než v koupelně. Byla sem ráda, že Jirka jel do prahy už po obědě, protože bych se už s nim bála jet 400 km. On už v neviděl odbočky, cedule, semafory... co ti na to mam říct? Prostě Jiřin. Gentleman a hodnej kluk, ale zároveň prasák, drátěník a alkoholik. Typickej kolega.

Žádné komentáře:

Okomentovat