středa 17. března 2021

Třetí týden

 už jsme tu načaly třetí tejden. Stále španělsky umim akorát  zamávat, pozdravit, říct si o velký pivo, říct si o účet a jak se řekne žralok. Za všechny rady, co říct, moc děkuju, ale já vám znám, já vim, že to je určitě strašně sprostý, takže děkuju pěkně, další lekce španělštiny nejsou potřeba! Ale jste zlatý, samozřejmě.

Už se tu udělalo hezky, dopo je občas zataženo, ale už neprší. Už chodíme na pláž odpo se přismahnout jak debil. Už dokonce koupačka v ocelánu probíhá pravidelně. Jo, včera odpo a dneska odpo, ale vidíš, je to už skoro pravidelně. Je to kurevsky studený, ale vzhledem k tomu, že si celá od písku a na sluníčku je 30 stupňů, tak se to tam na pár temp vydržet dá.

Přemejšlím, že si zítra vezmu na pláž notebook na provokativní fotku, jakože mám beach office, ale asi budu hodná.. Přece jenom tu práci ještě furt potřebuju.

Momentálně je v krámě oferta (hele, tak víc toho umim) na Coronu. Je to taková malá podpásovka. Přece jenom je to z krámu domu docela daleko, asi 500 metrů.. Pronese se to.

V neděli jsme byly na výletě na jihu, válet se na pláži, chodit čůrat do ocelánu.. a pak jsme šly na procházku na duny. Jo, je to pro mě začátek Sahary. Vyškrábaly jsme se na jednu a tam hodinu seděly a čuměly. Duny, ocelán, plachetnice, ticho. 

No a pak sme sedly na busík a jely domů. Nejsem si jistá, místníma (dobře, všema na světě) dopravníma předpisama, ale busíky by asi ani tady neměly předjíždět zprava. Asi ani nemaj spešl rychlost na dálnici, větší než ostatní auta.. Ale co já vim, řídit neumim. 
Každá zatáčka na milimetr, každou ceduli minul o tisíciny metru (jo, milimetry) a celej styl jízdy: jedeš jedeš jedeš a v poslední vteřině to strhneš, jinak se tam nevejdeš. Nebo aspoň tak to pojal náš pan řidič. Zážitek jak prase, pojedem zase! 


A před barákem pokrok, nebo ... Přijela věc, která nasála beton a pak ho hadicí naflusala kolem pozemku (sorry, nejsem dělník, takhle to pro mě vypadalo) (díky za info na instáči, jak se ta věc jmenovala, ale už jí zase nevim!), pak beton uschnul za dva dny a přijel velkej bagr, pogragroval něco a odjel. Přijel malej bagr a začala tam bejt louže. Nejdřív malá a pak obří louže, takže nejdřív velký drbání se na hlavách, co teď. Pak teda nějak popřesunovali hlínu různě tam a sem a zasypali to. Taky jí vydlabali z pod tý betonový věci, co udělali kolem, tak jim to třeba ještě spadne, ale maj sucho! Co se bude dít zítra? No? To je napínavý! V každym případě vysvětlovat na každym callu, proč jsme na staveništi bude trvat dál.

A co dál? Asi nic, mamku pomalu začínaj údajně probouzet a zjišťují, jestli dýchá sama. Táta každý řiká něco jinýho, jestli mu je dobře, nebo má teplotu a tak. 

Přijde mi, že furt řikám, že jsem přismahlá ze sluníčka, ale dneska sem hodně. A pak si vzpomenu na sobotu, kdy jsme ťapaly do centra a zas tak přismahlá dneska nejsem.

Jo a konečně jsme si koupily košíček na mejdla a šampony do sprchy. Instalace proběhla, furt drží! i když vím, že jen čeká, až budem koukat na něco napínavýho a v tu chvíli spadne. A rovnou jsme si pořídily aktivitu (na pláž). Dvě pálky a míček, co neskáče. Na pláži jsme ji ještě nevytáhly (špatný plavky, Zuzo, vypadnou ti z nich prsa), ale na chodbě, panečku, to je jiná. 

A jestli nás nevystěhujou KOLEM PRÁVĚ PROLETĚL PAPOUŠEK!!! za dělání bordelu na chodbě, tak za to, že děláme burgry a guláš a v celym bytě je kouř, protože místní digestoř funguje. Funguje tak, že nasaje kouř a flusne ho do místnosti. 


je to tu boží!













Žádné komentáře:

Okomentovat